Povídka

Nečekaná návštěva u obra v Temnovišti
Četba díla zabere cca 21 min.

5. Na hostině

U stolu seděli neznámí hosté,ale mezi nimi byl i někdo známý!Bojka Rybák!Když jsem ho uviděla,zamávala jsem mu a on se usmál.Ale seděl až na druhé straně vzadu dlouhého velkého stolu.Ohyn stál u krbu a uviděl to.Zrudl a zatvářil se hrozivě,bylo mi to líto,pak se ke stolu přihrnul Norman s jeho rezavou dcerou.Podivila jsem se,že ho obr usadil na Moranovo místo hned vedle sebe z druhé strany,tak seděl naproti mě a to mě moc vadilo!Obr na Normana zavrčel:,,Tak co Moran?Mluvil jsi s ním?”

Norman zabručel:,,Jo mluvil,řekl,že nepřijde!”

Obr na to kývl,pak vstal a vzal pohár,všichni u stolu taky povstali s poháry,připili si a obr tak zahájil hostinu.

Nejvíc u stolu mluvil Norman a jeho dcera,vadilo mi,že vedle mě nesedí Ohyn!Seděla vedle mě neznámá starší žena taky v černých šatech,vypadala jako pirátka,měla ovázanou hlavu do černého šátku a dlouhé náušnice,byla taková drsná,pokyvovala Normanovi a zaslechla jsem,jak mu řekla:,,Moje loď i posádka je ti kdykoliv k službám!”

Takže to možná nějaká pirátka přeci jenom je? Obr do mě strčil,zavrčel na mě:

,,Neokouněj tu po všech a raději něco sněz,souboje budou dlouhé,tak ať mi tu zas nefňukáš,že jsi unavená,jinak tě dám zavřít do hradního vězení,co?” Norman se na mě zle podíval,jedl ze svého tácu pro mě nechutnou pečeni,i když to tu vonělo všemožným jídlem,bylo mi tu zle a v těžkých šatech tu sedět bylo dost náročné,kdybych musela i jíst,asi bych to nezvládla vůbec a Norman protivně řekl:,,Snad čeká,že ji někdo nakrmí?”

Na to se tam hosté kolem u stolu rozesmáli,i obr se na to zasmál,řekl:,,Barevný cukr tu nemám,raději!”

Na to Norman zabručel:,,No jo,to jsou ty rozmlsané slečinky,kterým se ničím jen tak někdo nezavděčí,co?”Mávl Norman okousanou kostí a mě to přišlo moc nechutné.

Obr zavrčel:,,Přesně tak!”Ten tu měl taky tolik masa na tácu,až jsem se divila,jak to rychle dokázal sníst!

Zase mě po šťouchl:,,Jestli mi tu omdlíš a padneš pod stůl,dovolím Normanovi,aby tě probral,co?”

Tak jsem na to nespokojeně řekla:,,To raději půjdu hned teď do hradního vězení!”

Zase se všichni kolem zasmáli i obr a řekl:,,No tak dobře,tak tě tam nechám odvést?”

Pirátka vedle mě zahučela:,,Ta je tedy divná,místo aby byla vděčná za nejlepší místo u stolu vedle pána,tak raději chce do nejhorší části hradu?”

Obr na mě naštvaně zafuněl:,,Nezkoušej pořád moji trpělivost,nebo budeš litovat!”

Pohrozil mi obr a pak dal zavolat první dva,kteří tu předvedou souboj.

6.Zas ty souboje

Byl to Zolty a Bojka Rybák!Bojka Zoltyho skoro hned porazil!Vyrazil mu s rukou hůl,se kterou se bili a podrazil mu nohy a on se zřítil s velkým rachotem k zemi.Všichni u stolu tleskali a volali na Bojku,že je super!

Pak ale obr ukázal na Ohyna a vyzval ho,aby donesl nové meče!To se mi ani trochu nelíbilo!Sice meče byly krásný,Bojka měl průzračný modrý meč a Ohyn měl ohnivý meč,tohle bylo docela víc nebezpečné,když začali šermovat,tak Bojka několikrát Ohyna zranil,byl dořezaný do krve,pak mu Bojka meč vyrazil a namířil na jeho krk.Obr ukončil souboj vítězstvím Bojky a Ohyn musel do léčírny!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
0