„Hej…! Ještě moment, kamaráde.“ zvolal Černovous najednou o něco přátelštějším tónem.
Derek se otočil ode dveří: „Hm?!“
Ruka s prsteny prohmatala vnitřek šuplíku, popadla liberní pytlík kokainu a mrštila ho směrem ke dveřím.
„Ber, to je bonus za námahu…“
Sáček s penězi upadl na zem, když Derekovi ruce efektně zachytily letící kokain.
Lena otráveně sebrala peníze. Nesnášela, když bral Derek drogy, býval vždycky až příliš euforický a později zase depresivní. A vůbec nesnášela drogy obecně poté, co jí zničily matku.
„Tak dík!“ ozvalo se nadšeně.
Jakmile vycházeli dveřmi domu, Derek si neodpustil znepokojivé rozcuchání vlasů mladého bodyguarda, který je předtím prohledával. Kdyby bývali spolužáci ve škole, jistě by mu dával pořádně zabrat.
Konečně odtamtud vypadli a ocitli se opět ve známém příjemném prostoru auta. Interiér sice nebyl zdaleka tak přepychový, jako pracovna mafiánského bosse, ale Lena se v něm cítila daleko pohodlněji. Derek si okamžitě šňupnul kokainu.
„Možná jsem to trochu přehnala…,“ ulevila si.
„Neřeš, je to rasistickej čůrák,“ na chvíli se zamyslel, „Čůrovous!“ zajásal náhle. „Prachy máme, tak jeď.“ Šňupl si další dávku.
Lena se usmála a nastartovala. Byla před nimi zhruba dvouhodinová cesta z Roanoke ve Virginii do Greensboro v Severní Karolíně, kde měl Derek jeden ze svých malých tajných bytů. Už se kolem mafie a práce pro ni motal pár let, přestože ho nikdy oficiálně nepřijali mezi sebe. Vícero bytů a žádný skutečný domov mu v takové branži dosti usnadňoval život.
Sjeli z dálnice poblíž Sydnorsville, aby si udělali zastávku na jídlo v jednom oblíbeném podniku Pit Stop Market & Deli, což bylo skoro v půli jejich cesty. Již se stmívalo, když po vydatném jídle znovu nasedli do auta, aby pokračovali dál. Lena vyjela z parkoviště a namířila si to na místní okresku, která se napojovala na dálnici.
Neujeli ani půl míle, když Derek náhle znervózněl. Vytáhl cigaretu, zapálil si a nespouštěl oči ze zpětného zrcátka.
Lena poznala, že se něco děje. „Co je?“ zeptala se.
„Ten kokot za náma. Myslím, že jsem ho zahlídl cestou sem, pak na parkovišti a teď zase odjíždí ve stejnou chvíli jako my.“ Derek si dlouze potáhl z cigarety.
Lenu přejel nepříjemný mráz od páteře až ke konečkům prstů.
„To jako myslíš…“
„Nevím!“
Sešlápla plyn.
Reflektory tmavého sportovního auta se od nich příliš nevzdálily. Vzduch uvnitř Nissanu byl rázem o cosi hustší a nebylo to jen cigaretovým kouřem.
Hlasité předčítání