Povídka

Kandidát
Četba díla zabere cca 15 min.

Hostinský nato řekl: „Tondu bysme měli navrhnout na senátora. Ten by jim to tam nahoře vytmavil.“

„Spočítej nám to dohromady,“ řekl ředitel, aby už šel.

„Moje řeč, spočítej to. Dobrej skutek šlechtí. Karle, naše dva hlasy máš jistý, to je tutovka, viď Ferdo?“

Ředitel vyndal peněženku a začal hledat drobné. „Jděte se bodnout voba i s těma vašejma hlasama.“

„Musíme to říct jeho starý, ta na to zabere,“ řekl Tonda hostinskému. Ředitel jen obrátil oči k nebi s úpěnlivou prosbou o slitování, neboť už dopředu tušil, co se zítra po vsi bude probírat jako hlavní téma. A nelze tomu zabránit. A už vůbec nelze vyloučit, že to bude přijato jako fakt, i když na tom není ani zbla pravdy.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Slavan

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
0