Werich: Vy jste chytil podmírečného kapra?
Palach: To ne, ale nesnesl jsem to pomyšlení, že ze mě někdo proti mé vůli dělá někoho úplně jiného, než to co jsem.
Werich: Znáte můj citát? Když už člověk jednou je,
Palach: tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Je to pravda.
Werich: Tak proč jste se jí nedržel?
Palach: Já se jí držel.
Werich: Kdybyste se jí držel, neměl byste problém.
Palach: Asi si nerozumíme. Já se nedržel vaší pravdy, ale pravdy obecně.
Werich: Kdysi jsem si myslel, že je pravda jen jedna a musí být vždycky stoprocentní. Dnes už vím, že to není pravda. Stoprocentní pravda totiž neexistuje. A jestli ano, je jí jako šafránu. Kolik lidí, tolik pravd. Nejhorší jsou pro pravdu právě ti, kteří hlásají, že pravda je jen jedna. Ta jejich. Například tady. Nebe. Budete se mít jako v nebi, ale nedopřejou vám, abyste si chytil byť jediného malinkatého kapříka. To je peklo! Pustit zahřmění. Podívá se nahoru. Promiň.
Palach: Máte pravdu, ale já svou pravdu uhájil a rozmnožil.
Werich: Jak to myslíte? Rozmnožil. Vy jste s ní něco měl? Budou děti? Malá pravďata? To by naše populace potřebovala. Tisíce malých, nezralých a čistých pravd. To by se ti nahoře divili. Možná by se konečně přestalo krást. Představte si, jak tady mezi námi pobíhají malá pravďata, a každého, kdo zalže, to mimino počurá. To by ti páni, co jsou u moci, byli u moči.
Palach: Tak jsem to nemyslel. Díky mému činu si spousta lidí pravdu uvědomila a začala jí šířit neboli množit. Vy si snad myslíte, že já jsem nebyl to, co jsem, jak to v mnoha případech je a měl jsem být něčím jiným?
Werich: Těžko říct. Je to vaše pravda. Kdybyste neřešil svůj problém radikálně, mohl byste být k užitku pravdě po celý život. Ona je totiž ta vaše pravda jen vaše.
Palach: Tentokráte vám musím oponovat. Moje pravda už dávno není moje. Přijal ji za svou celý český národ. Tedy až na pár nenapravitelných komunistů.
Werich: Tentokrát máte pravdu. Stejně jste měl štěstí.
Palach: Jaké štěstí?
Werich: No, že tu vaši pravdu nepřekroutili. Ona je totiž pravda tvárná, jako plastelína. Mohli klidně potvrdit, že jste nebyl normální a pak by to bylo úplně o něčem jiném. A taky jste měl štěstí, že jste se nejmenoval třeba jako ten zpěvák Jan Spálený. To by z toho udělali komedii. Podívejte, zabrala. Tak pojď ke mně malá. Chvilku zápasí, než jí vytáhne.
Palach: Tak nashledanou.
Werich: To je kousek. Jestli chcete, dám vám ji. Haló, kde jste? No to jsou ti, mladí lidé, zapálení pro pravdu.
Hlasité předčítání