Zarazila jsem se. Zalapala po dechu. A pak… se všechno ve mně sesypalo. Slzy mi vytryskly samy, pálily a tekly.
Kdybych mohla, utekla bych… Skočila do černé propasti času. Zmizela. Navždy. Už se sem nikdy nevrátila.
Ínemak mě objal, zavrčel:
,,No,no! Na propast zapomeň! Nebudeš utíkat nikam od problémů, musíš to zvládnout vyřešit! Slyšíš Normana jak ve vězení řve? Ozývá se to až sem, do věže! Půjdeš tam za ním do vězení se mnou a pokusíš se ho utišit!”
🌋 Co všechno se ještě přihodilo
To se mi nelíbilo, obr nemeškal a vzal mě sebou do hradního vězení. Norman tam strašlivě řval, byl celý mokrý,rudý vzteky…Zolty vysvětloval, že ho musel několikrát polít, protože měl Norman vážně ohavné řeči,tak ho varoval,když nepřestane,polije ho,ale Norman se tak šíleně rozeřval!
Zolty se tvářil bezradně.Obr se mnou přistoupil k Normanově kleci a zahučel na něho:
,,Hej!Normane! Ten tvůj řev se nejspíš rozléhá přes celý Temnoviště! Možná i tam k tobě, daleko na sever, k té tvé bandě, jestli nechceš, aby tě tu přišli navštívit a viděli tvůj konec,měl bys přestat!”
V tom Norman přestal, jeho bledý oko se zadívalo na mě, zmateně zachraptěl:
,,Budu zticha, když jí tu zavřeš ke mě! Ona nevyhrála! Nedokázala mě zabít! Nesmí jí to jen tak projít! Proč tu mám trpět sám, když tu musím být jen kvůli ní?”
Obr unaveně pokývl, zavrčel:,,Máš pravdu! Tak ji tu měj, hlavně se už ztiš!”
Obr otevřel klec a já na něho křikla:
,,Ínemaku prosím, nemůžeš mě tu jen tak nechat! Norman je zraněný a promočený, měl by být v léčírně!”
Obr se zarazil,prohlédl si Normana,byl v hrozném stavu,nejen že byl promočený a tekla s něj voda,byl i popálený a celý se třásl! Obr vzal pouta, připevnil Normanovy na ruku i na krk silný železný okovy,připnul řetězy a zahučel:
,,Odveď si Normana do léčírny sama a postarej se o něho!Opovaž se použít to znamení! Až tě ho mág zbaví, vezmu tě zpátky k sobě, do té doby zůstaneš s Normanem v léčírně!”
Pak obr zmizel. Norman seděl unaveně celý zmáčený v kaluži vody, neochotně se zvedl,když odcházel,chtěl zaútočit na Zoltyho,ale zadržela jsem ho:
,,Normane jdeme!”
Pokývl na mě,povzdechl:,,Však až mi bude líp,tak si to s ním vyřídím!”
„Asi ti pomůžu sundat plášť a vyždímat ho.“
Norman se unaveně zasmál:
„To tě napadlo brzo… když už je skoro celý odkapaný. Ale jo, svlíkni mi ho, sám to nedám. Ten tvůj mizerný Ohnivák mi spálil dlaně!“
Ukázal mi ruce — zarudlé, pokryté krvavými puchýři. Řekla jsem:
„Neměl jsi Ohyna mlátit. To máš za to. Jsi horší než obr!“
Norman na to zabručel:
,,Ale nejsem! Ohyn mě k tomu,abych ho zmlátil vyprovokoval! On si to zasloužil! Ten pitomý ohnivý otrok se mi vysmívat nebude! Beztak je to jen bezduchý panák! Nechápu, co na něm vidíš!”
Hlasité předčítání