„Smůla,“ oznámil stroze Dave Parnell, který si na nepřízeň osudu již dávno zvykl.
„Co to bylo tentokrát?“
„Kamzík nebo co,“ povzdechl si Dave a zaujal pohodlnější polohu vleže na zádech na měkké matraci.
„Kamzík?? A tady?“ hihňala se Vanessa.
„Myslíš, že jsem si toho šmejda prohlížel? Copak já vím, co to bylo. Malá hlava, chlupy, tupej výraz a…“
„A seš si jistej, žes nesrazil jednoho ze svejch kámošů?“ přerušila Vanessa.
„…a čtyři nohy s kopytama,“ dokončil rozhořčeně.
„Chudáček chlupáček,“ zhodnotila a potáhla z elektronické cigarety s kouřovým generátorem a nikotinovým dávkovačem nastaveným na maximum.
Dave zakroutil hlavou. „Žádnej chudáček, tomu zmetkovi se nic nestalo. Ale měl jsem chuť ho dorazit, to jo.“
„Uf, tak to se mi ulevilo.“
Dave hlasitě vzdychl. „Ve snaze zachovat život debilního chlupáčka jsem to strhl ze silnice. Periferně vidím – žádný stromy, říkám si, je to v cajku, škubnu volantem a nabořím to do jedinýho zkurvenýho pařezu široko daleko.“
Škodolibý úsměv rozzářil andělskou tvář rádoby prvotřídní prostitutky a příležitostné zlodějky Vanessy Gwonové.
„Tohle by se mi prostě s létajícím strojem nestalo,“ poučil ji rozhodně.
„Kvůli tobě by se i chlupáči naučili lítat, zlato,“ ujistila ho a zároveň tomu sama v koutku duše uvěřila.
Dave její frflání nevnímal. „Líbila by se mi nějaká ta šestirotorová mašina od Chevroletu.“
Vanessa posměšně vyprskla.
„No co?“ otázal se podrážděně.
„Jednak nemáš prachy a druhak by to k tobě vůbec nesedělo,“ potáhla si. Dave po ní hodil zvědavým pohledem. „K tobě by seděla spíš nějaká votřískaná Meganeura vod Hondy nebo něco podobnýho,“ uzavřela.
„A to jako proč?“
„Říkej tomu třeba ženskej instinkt nebo jak chceš, ale Chevrolety jsou pro frajery. Na tebe, zlato, sedí spíš no…,“ odmlčela se a změřila si Dava pohledem, „…Hondy rozhodně,“ dokončila.
„Proč do prdele Hondy?! Já jsem frajer! Jsem sakra! Nebo néé?“ rozčilený hlas náhle vystřídal nejistý tón.
Vanessa poklidně vyfoukla. „Ale to víš, že jsi,“ pohladila ho po rameni. „Mám naplácat zlobivejm chlupáčkům, co ti boulají autíčka?“ rozšišlala se.
„Nech mě, sakra!“ ohradil se a ucukl ramenem.
„Tak plomiň,“ předvedla psí pohled.
Dave se pousmál.
„Ale jak říkáš, nemám prachy,“ hlasitě si povzdechl. „Pojišťovna o nějakým posraným pařezu nechce ani slyšet.“
„Nebyl ten krám náhodou kradenej?“ podivovala se.
„No byl,“ pronesl tak samozřejmě, jako by odpovídal na otázku, zda zítra vyjde slunce. „Ale poznávačka byla čistá jako duše svatýho!“
„Mám jednoho kámoše. Tu a tam mi něco prodá. Shání pracanty, jestli chceš.“
„To jako myslíš drogy?“ vyhrkl bez obalu.
„Programovatelný. Žádný chemický svinstvo,“ nakrčila nos, aby dala najevo, že není uživatelkou chemických látek.
„Já ti nevím. Tomuhle jsem nikdy nepřišel na chuť. Vždycky jsem byl spíš na chlast a tak. Nějakej chytrák se utne v kódu a mě upadne péro nebo kdoví co. To víš, že jo! Radši prověřený chemický sračky, který do sebe horem dolem ládovali už naši praprarodiče a byli úplně v pohodě!“
Vanessa se rozesmála. „Ty by sis rozuměl s mojí matkou!“
„Tak ji klidně pozvi, dáme trojku!“
Dave už v životě pár facek schytal, ale žádná nikdy nebolela tolik, jako nyní ta od Vanessy. Promnul si zardělou tvář.
„Tak měl bys vo ten džob zájem, nebo ne?!“
Hlasité předčítání
