S díky jsem se rozjel k domovu plně naložen a s oddechem se hnal po cestě k zahradě. Bohužel až na konci cesty, když bylo nutno odbočit vpravo, jsem zjistil, že se moje rychlost neslučuje s odbočením a brzdy plné vody nefungují.
Strhnul jsem řízení a ihned odstředivou silou byl vymrštěn ze sedačky na zem. Souprava sice mírně zpomalila, ale po mém katapultování se nevydala správným směrem,
ale přímo na vůz řidiče autobusu, který nedaleko parkoval. S hrůzou po zdvihnutí se ze země jsem vystartoval směrem k předvídané katastrofě a v poslední chvíli se mi povedlo otočit volantem mimo jeho směr.
Auto traktůrek minul a já si oddechl, neradoval jsem se ale dlouho, protože vzápětí poskočil přes kámen na cestě a změnil trajektorii přímo proti vratům souseda naproti přes silnici.
Více se mi doběhnout rozjetou soupravu plnou hnoje nepodařilo a jak si jistě dovedete představit tuto situaci, tak to nemohlo dopadnout jinak.
Brána se rozletěla jak na dálkové ovládání a celý náklad tak jak byl se ocitnul na dvoře, kde po nárazu prudce zahnul na stranu a převrátil se před vchodem do domu a celý náklad se octnul na zápraží před vchodovými dveřmi.
Dveře se otevřely, vyšel soused Štefan a srdečně mne pochválil se slovy „co s tím budeš dělat ty hovado, do večera tady nechci nic vidět a že dáš do pořádku, jinak bych tě musel zabít!“
zavřel za sebou dveře a s povzdechem zmizel v domě.
Dalo mi to opravdu hodně práce, než jsem veškerý hnůj opět naložil a vyčistil zápraží, a to ještě více práce dalo srovnat a znovu zprovoznit vjezdovou bránu,
s čímž mi pomáhal otec, který vše vlastně vymyslil, a proto ani nenacházel slov chvály k mému příspěvku pohnojení zahrady.
Byla to prostě akce, která se nevydařila nejlépe, ale skončila dle požadavku dovést hnůj.
Ještě se musím okrajově zmínit, že při přípravě soupravy k této akci byl potřeba vyrazit svorník z korby vozíku a jelikož jsme nikdy neměli daleko od myšlenky k činu, tak táta vzal do kleští nástroj na jeho vyražení, přiložil ho k čepu a se slovy „bouchni do něj kladivem“
mi dal povel k akci.
Po návratu ze zubní pohotovosti byl týden na kontrolce s poškozenými předními zuby, neboť se nástroj po úderu kladiva vysmekl z kleští a plnou silou ho udeřil pod nos, což vedlo k uvolnění zubu, jak již zněla zpráva z pohotovosti a po zubním ošetření mu na chirurgické pohotovosti ještě hravě vyjmuli podkoží břicha část nástroje,
která se při úderu oddělila a do podkoží břicha se mu zapíchla jak projektil z pistole.
Nu což jak je naše heslo, bez krve není žádná práce, která má smysl a výsledek.
Hlasité předčítání