,,Díky moc, Silvere,” řekla jsem s úlevou. ,,Jsem ti moc vděčná!”
Silver pokýval hlavou a zeptal se: ,,Kde najdu Ohyna?”
,,Tančil ve velkém ohni,” odpověděla jsem, “ale teď nevím, kde je.”
Silver kývl a zeptal se: ,,Jak moc obr pil?”
,,Hodně moc!” odpověděla jsem. ,,Snad ze všemi na té oslavě!”
Silver se zasmál. ,,Pojď, najdeme Ohyna. Musím s ním mluvit.”
Když jsme se přiblížili k ohni, Ohyn stále tančil v plamenech. Jakmile ho Silver uviděl, nemohl z něj spustit oči. Ohyn byl tak nádherný, že i já jsem zůstala fascinovaná. Tančil, vlnil se, a chvílemi se proměňoval ve zlatého hada. To bylo asi nejdivnější! Stáli jsme tam u ohně, oba uchváceni jeho tancem.
Silver mě vzal za levou ruku, ale pak ji rychle pustil.
,,Tvoje znamení od Bezejmenné… KodFri. Měla bys jít za ní, dokud je ještě naživu. Může ti něco ukázat, i když nemluví. Možná se chce s tebou rozloučit. Chceš ji navštívit?”
Kývla jsem. “Jo, Silvere, prosím, chci ji navštívit.”
Silver se na mě usmál. “Znáš příběh o Bezejmenné?”
,,Ne, neznám. Ty ho znáš?” zeptala jsem se a přitulila jsem se k němu, abych ho lépe slyšela přes rámus hudby. Silver však řekl:
,,Tady ti to nebudu vyprávět. Pojď, půjdeme blíž za Ohynem.”
Silver mě objal a vyšli jsme blíž k ohni. Zamávala jsem na Ohyna, a když se podíval, okamžitě vyšel z plamenů. Jeho tvář byla znepokojivě zamračená a pohled, který na mě vrhl, byl plný zlosti. Zasyčel: ,,Tohle bys neměla. Až pán zjistí, že jsi přivedla Silvera na oslavu, bude se moc zlobit!”
Silver Ohynovi řekl: ,,Toužil jsem tě vidět, mluvit s tebou, obejmout tě, příteli můj ztracený! Prosím, neodmítej mě.”
Ohynův pohled se nezměnil. Zasyčel i na Silvera: ,,My dva už nemáme o čem mluvit. Naše přátelství skončilo, když mě obr znovu dostal. Teď musíš odejít. Nepovím pánovi nic o tvé přítomnosti, ale prosím, odejdi a nevracej se, pokud ti na mě někdy záleželo. Obr mi ublíží kvůli tobě. I kvůli ní!”
Silver smutně kývl:
,,Dobře, odejdu. Ale věz, že kdykoliv budeš chtít zpátky ke mně, čekám tě s otevřenou náručí.”
Ohyn dal ruce před sebe. “Nikdy. Zmiz,” řekl a zmizel zpět do ohně.
Silverovo zklamání bylo patrné. Byl celý rozrušený, a když mě objal, byl zcela mlčenlivý. Vedl mě zamyšleně a mlčky až za brány své říše, kde se zastavil.
,,Je mi to líto, ale chápu to,” řekl smutně. “Půjdu se s toho vyspat. Pokud budeš chtít navštívit Bezejmennou, můžeš kdykoliv. Rád tě u sebe uvítám, i když se obr asi dost rozběsní, ale stojí to za to,aby pak zase pro tebe poslal znovu Ohyna,toho,který už mě nechce znát”
Podívala jsem se na něj s úsměvem a řekla:
,,Ale tak to není,myslím,že tě má Ohyn pořád rád ve skrytu jeho duše,ale moc se bojí obra,proto ti to tak musel říct.”
Silver se na mě smutně usmál. “Dobře, budu tomu věřit, jak to říkáš ty. Ale ten Ohyn, jakého jsem znal, už není. Jeho nitro je černé a vyhořelé, jako obr sám.”
Objal mě a rozloučil se. ,,Musím se s tím vyrovnat. Pokud se rozhodneš přijít, víš, kde mě najdeš.”
Hlasité předčítání