Povídka

Tajemství ve starých zrcadlech
Četba díla zabere cca 14 min.

Autor: Astra

1. Ve skrýši u Děsmana

Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl těžký, plný vůně starých knih a rozkládajícího se vosku ze svíček,které dohořívaly ve svícnu na stolku.Hledala jsem záminku, jak ho přemluvit, aby mi dovolil prohlédnout si některé z jeho vzácných knih, které mi kdysi ukazoval, když jsem byla malá. Nejvíc mě zajímala ta o čaroději, co zaháněl stíny svým zvláštním znamením.

Děsman na mě ale podrážděně zavrčel s tou jeho podivnou onakou řečí: „Nerušila mě tu při mém rozjímání! Kdo ví, kam jsem ty knihy už založil. Copak nevidí, že tady mám plné regály? A ona si jen tak přijde a ruší mě tu! Myslí si, že jí budu okamžitě hledat ty staré knihy?“

Prosila jsem ho, ať mě nechá najít si je sama. To ale odmítl. „Nesmí se těch knih nikdo ani dotknout!“ odsekl. Když jsem se zeptala proč, jen mlčel. Pak sfoukl svícen na stole a poslal mě pryč, do tmy.

Nechtělo se mi od něj odejít. Jakmile jsem si všimla, že už podřimuje, sundala jsem ze stěny starou zaprášenou lucernu,která visí u vchodu a vydala se šmejdit po skrýši. Světlo lucerny přitom zvláštně zablikalo a přitom jsem si všimla jiného světla,které problikávalo směrem k tmavému rohu, kde stálo staré zrcadlo.

2. Co je v tom zrcadle?

To světlo opravdu vycházelo ze zrcadla! Pomalu jsem k němu přistoupila, zkoumala jsem, odkud se to světlo bere. Musí to být přeci jen odraz, ne? Ale žádný odraz jsem nenašla. Zdálo se mi, že vidím v zrcadle něco jako jiný svět.

Setřela jsem rukou trochu prachu z povrchu a uviděla svůj odraz. Nebyla jsem to ale úplně já. Byla to ona – ta s minula, kterou jsem viděla už dřív. Lehce se usmála a zašeptala: „Tu knihu, co hledáš, už nemá. Odnesl si ji starý čaroděj. Potřebuje zachránit někoho, koho obr vězní v neproniknutelné truhle. Děsman ale tvrdí, že na to ten čaroděj nestačí sám. Možná tě bude potřebovat, ale to ti Děsman nepoví.“

Napjatě jsem poslouchala a ptala se: „Víš, kde ten čaroděj teď je?“ Ona jen pokrčila rameny a řekla, ať se zeptám toho ve stínu. Ukázala na mou levou ruku a zašeptala: „Dotkni se levou dlaní tohoto zrcadla.“

Zrovna když jsem to chtěla udělat, probudil se Děsman. Jeho hlas hromově zaduněl: „Nesmí se dotknout toho zrcadla!“

Ta v zrcadle zmizela a já se Děsmana zeptala:,,Co se stane,když se toho zrcadla dotknu?“

Děsman ke mně přistoupil a chytl mi levou ruku,těžce si povzdechl:,,Je to nebezpečné,bere to energii přes to znamení,co má v levé dlani,mohla by se dostat dovnitř,ale ven už by zvládnout nemusela,nechala by tam další část své duše,stačí,že už tam jedna je,nemusí tam být ještě další!“

Tak jsem se Děsmana zeptala:,,Ta v zrcadle je moje část duše?“

Děsman se rozkašlal a pak zachraptěl:,,Jistě že je,ale tu už nikdy zpátky nedostane!“

,,Jak to?Vysvětli mi to,prosím!“

Zaprosila jsem Děsmana a on na mě naštvaně zahučel:,,Byla vždycky neposlušná a dělala pokaždé všechno to,před čím jsem ji varoval!“

Tak jsem se omluvila:,,Tak promiň,je mi to líto,že se na mě pořád zlobíš!“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
K cíli  vede více cest ...
water, ice, winter, snow, arctic, frozen, north pole, cold, iceberg, frost, sea, climate change, mountains, antarctic, winter magic, natural wonders, ice, ice, ice, ice, ice, nature, climate change
Úvod do můr. Šedá. Celý svět se skládá z šedé barvy. Je to nekonečno odstínů. Ale vž...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
0