Položili-li bychom však fotografie obou záběrů vedle sebe, i nestranný divák by snad s jistým údivem uznal, že z hlediska kompoziční podoby se jedná o obapolné, popřípadě oboustranné, dvojnice.
A v případě obojích těchto koupelnových předloh i o inspirační materiál více nežli vhodný k případnému autorskému jeho přenesení do ucha jehly.
.
.
oko jehly
kaple
chapelle
chapelle
Překládá mi poeticky DeepL stroj.
.
.
https://honestlywtf. com/art/the-miniature-world-of-mar-cerda/
.
https://www. huckmag. com/article/mar-cerda-artist-recreating-world-wes-anderson-miniature
.
.
Kromě zmiňovaného obrázku z prostředí koupelny newyorské vily, nalezneme mezi fotografiemi v předchozích dvou odkazech ještě jednu indicii ideově spojující jakousi nám doposud neznámou výtvarnici s věhlasným režisérem Wesem Andersonem.
A to, dokonce, i prostřednictvím iniciál WW již zmíněného Willarda Wigana, birminghamského jehlového miniaturisty.
Byť pro příklad takovéhoto spojení, kromě textového odkazu https://www. klubliteratu. cz/slepe-ucho/, napoprvé uvedu jen katalánsky znějící monogram MC, jehož tajuplný nositel či nositelka zhotovili onu sadu dopodrobna vypracovaných kufrů velikosti trpasličích zápalkových krabiček, nápodob reálných rekvizit známých z příběhu filmu The Darjeeling Limited z roku 2007.
.
https://honestlywtf. com/wp-content/uploads/2016/03/mar-cerda-miniature-paper-wes-anderson-sets-designboom-027. jpg
.
.
Kdyby se snad kdosi v popsané souvislosti ještě pořád ptal, v čem nebo čím exemplárním se v předchozím příkladu projevuje, nebo vyjevuje, žánr quirk, ihned bych ho odkázal jednak až do předvěkých časů veškeré kinematografie, v nichž kromě vyhlášených klasiků bratrů Lumiérových působili i malíři a konstruktéři různých pohyblivých alternativ žánru dioráma, jejichž intelektuálním pokračovatelem je Wes Anderson.
Jehož jedním z prostředků k vyvolávání stavů kinematografického zázračna je i kromě jiného používání kulis, maket, loutek a různých jiných nápodobných dekorací.
.
.
A poněvadž taková mi vnucovaná předkinematografická tendence je nejenom v mém diváckém případě životaschopná, v souvislosti se scénou devítiprsté Margot Tenenbaumové hovící si ve vaně jsem při navazujících zcela náhodných internetových hledáních až osudově přesně narazil na onen časopisový obrázek miniatury dotyčného záběru z filmu o filmovém životě členů rodiny Tenenbaumových, jehož prostřednictvím jsem autorce jiného druhu miniatur mohl přiřknout jméno.
Proto se od této chvíle jedná o jakousi již známější Mar Cerda, psanou i jako Cerdar, výtvarnici z Barcelony.
Kromě jiného i o absolventku studijního oboru zvaného výtvarná režie, v současných českých vysokoškolských luzích, hájích i hymnických skalinách samozřejmě naprosto neznámého.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neuvěřitelně originálním a hlubokým zamyšlením nad estetikou Wese Andersona, fenoménem miniatur a žánrem quirk. Propojení zdánlivě nesouvisejících motivů, jako je relaxace ve vaně a tvorba umělkyně Mar Cerdà, ukazuje na obrovskou analytickou představivost. Myšlenka je nosná, intelektuálně stimulující a v kontextu žánru pojednání funguje naprosto skvěle.
Atmosféra – ★★★★☆
Text má velmi specifickou, až snově intelektuální náladu, která čtenáře vtáhne do fascinujícího světa filmových kulis a uměleckých detailů. Zamyšlení nad vnitřním světem vany vyvolává příjemně melancholické emoce a skvěle ladí s probíraným tématem. Atmosféru však trochu narušují vložené syrové internetové odkazy a přímé kopie výstupů z umělé inteligence, které čtenáře vytrhávají ze soustředění.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je neobyčejně bohatá a autor prokazuje velký cit pro jazyk, což je pro esejistický text obrovské plus. Stylistika by ale zasloužila zjednodušit, protože některé věty jsou natolik košaté a dlouhé, že se v nich čtenář snadno ztratí a text ztrácí plynulost. Doporučuji také vyhnout se vkládání neupravených URL odkazů přímo do odstavců a dát si pozor na občasné překlepy či podivné mezery v interpunkci, byť samotný obsah tyto drobné vady spolehlivě zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a myšlenkově bohaté pojednání, které nabízí neotřelý pohled na filmovou estetiku a uměleckou tvorbu. Autor má zjevně obrovský přehled a dokáže propojovat nečekané souvislosti, což je znakem velkého talentu a bystré mysli. Pokud se v budoucnu podaří text trochu stylisticky pročistit a lépe integrovat citace, vznikne naprosto brilantní esej. Rozhodně v psaní a těchto hlubokých úvahách pokračujte, máte čtenářům co předat.