Povodeň

Dobrodružství Erotika Humor Láska Mezilidské vztahy

Četba díla zabere cca 4 min.

pondělí 2. srpna roku III
Krajina byla celý den pod mrakem; při tom se citelně ochladilo a vítr vál tak mrazivý, jako bývá koncem listopadu. Ke třetí hodině odpolední se naráz oteplilo a setmělo natolik, že museli rozsvítit. Krátce nato se spustil déšť, který během půl hodiny zesílil, až to budilo strach. Jak se později ukázalo, nešlo o místní anomálii – přívalové deště zasáhly rozlehlá území v povodí několika řek. Už po sedmnácté hodině bylo zřejmé, že nejpozději po soumraku vystoupí voda z břehů.
—
úterý 3. srpna roku III
„Víš, že jsem z toho všeho docela ve stresu?“
„Já také. Nezajdeme na panáka?“
„Ne. Už jsem jich vypila tak akorát. Spíš mě napadlo uvolnit tenzi obhroublým sexem. Živelným. Teď hned. Takhle mokří a špinaví od bláta, páchnoucí zaschlým potem a ve všem tom spěchu opakovaně připočůrnutí.“
„Tady venku, v dešti?“
„Někam rychle zalezeme.“
„Barák je plný cizích lidí…“
„Poběž do stodoly! Tam teď nikdo nebude.“
Tak se stal světem zneuznaný a na seník zalezlý Kuba Malásek svědkem jejich divoké vášně. Až když bylo po všem, rozhlédl se Tomáš při oblékání kolem a zpozoroval jeho vytřeštěné oči.
„Co tady chceš?!“
„Já nejsem šmírák – schoval jsem se tu, ještě než jste přišli.“
„A to ses nemohl včas ozvat?!“
„Moc se omlouvám … to nešlo … překvapili jste mě, a pak jsem se z toho … mně se z toho…“
„Okamžitě slez dolů!“
Chlapec ustrašeně poslechl, od paty žebříku však neustále pošilhával ke škvíře ve vratech. Tomáš to postřehl a postavil se mu do cesty. Sám nevěděl, co v tak hloupé situaci dělat – bylo mu jasné, že kluk za nic nemůže, a vlastně se obával jen šíření posměšků na adresu milované ženy, která si při ukájení smyslnosti jako obvykle nebrala servítky.
Kuba by rád oba ujistil, že o příhodě ani nepípne, ale věděl, jak nedůvěryhodně by to znělo. Aby odlehčila napětí, přistoupila Pavla až k němu a zlehka se prsty dotkla jeho rtů: „Líbilo se ti to?“
„Nikdy jsem nic takového neviděl…“
„Už ti bylo patnáct?“
„Ano.“
„Půjdeš se mnou do sprchy?“
„Kdybych směl…“
„Já mám snad vlčí mlhu nebo co?!“ vybuchl Tomáš. „Místo abych mu rozbil hubu, poslouchám, jak ho balíš!“
„Jen mi, lásko, důvěřuj. Nic zlého se nestane … Viď, že budeš hodný?! … Jak se vlastně jmenuješ?“
„Jakub.“
–
„Tak jaké to bylo?“ zeptal se Tomáš uštěpačně, když Pavla po patnáctiminutové koupeli vešla do světnice.
„Řekl, že jsem krásná.“
„No, to objevil Ameriku.“
Zahalená do župánku třela vlasy ručníkem: „Snad bys na to dítě nežárlil?“
„Kde je?“
„Musí se vzpamatovat. Za chvilku vyleze a bude se hrozně stydět.“
„Přišel si na své?“
„Nechala jsem ho, aby mi namydlil prsa a já mu pak stejným způsobem udělala dobře.“
„Vyhonilas mu namydlené brko?“
„Obvykle tak ordinérní výrazy nepoužíváš…“
„Myslíš, že tohle není nevěra?“
„Možná trochu ano … Chceš mě za to potrestat?“
„To ještě uvážím. Neplánuješ nějaké pokání?“
„Budu nosit puntíkované kalhotky a růžovou podprsenku, dokud mi neodpustíš!“
Rezignovaně rozhodil paže a zvedl oči ke stropu: „Odpouštím ti.“
Zasmála se a rozpustile ho políbila na tvář: „Jsi skvělý. Já věděla, že nebudeš dělat z komára velblouda.“
„Co když o tom začne žvanit?“
„Tak to právě ne! Proč myslíš, že jsem to nastrojila? Je citlivka a dneska prožil něco, nač do smrti nezapomene. Celý život se s tím bude v koutku duše mazlit. Nikdy svou vzpomínku nepošpiní nějakými oplzlými řečmi před kamarády.“
„To teprve uvidíme.“
„Dej na mě.“
–
Když Kuba odcházel, pokusil se jí nemotorně podat ruku, ale Pavla ji záměrně přehlédla.
„Chtěl jsem vám říct … Rád bych vám…“
Zmátla ho pohledem, vyjadřujícím pobavený zájem. Zrudl až po kořínky vlasů.
„Co?“
„Vlastně nic … jenom … že děkuju. Panu Sadovskému se moc omlouvám…“
„Ničím se netrap, Jakube. Všechno je v nejlepším pořádku.“ Dala mu letmou pusu a vzápětí se k němu nemilosrdně otočila zády.