Ochrana
Ríša své věci k Sandře přepravil velmi snadno, neboť kromě oblečení a pár elektronických doplňků prakticky nic jiného neměl a tak spolu nyní bydleli už několik týdnů. Když přišel Ríša večer domů, našel Sandru sedět na zemi na malém koberečku. Nohy skrčené pod sebou, ruce roztažené se spojenými prsty. Cvičila jógu. Tedy říkala tomu jóga, ale pravidelně si do jogínských ásan přidávala i cviky z tai chi, někdy na začátek, jindy na konec. Už věděl, že se ráda těmito cviky odpoutává od každodenních všedních starostí. Když ji viděl cvičit, připadala mu vždycky krásná a přitažlivá. Potichu se kolem ní prosmýkl, nemluvil na ni a nechal ji v klidu docvičit. Zapnul robota, aby začal připravovat večeři a s jídlem na ni pak čekal. U stolu na displeji si pročítal dokumenty zakládacích listin Měsíce. Pročítal je již několik dní, a když viděl, kolik těch dokumentů je, došlo mu, že se jimi bude prokousávat pěkně dlouho. Ale to mu nevadilo, bavilo ho to.
Když i Sandra přisedla k večeři, Ríša nadhodil: „Jak je vlastně Měsíc chráněný?“
„Chráněný před kým?“ Odpověděla Sandra novou otázkou.
„Před lidmi ze Země. Nebo před invazí z jiné planety.“
„Není chráněný vůbec. Hned při prvním pobytu na Měsíci jsem náhodou viděla zasedání řídícího výboru, kde se na to někdo z posluchačů zeptal. Jeden ze zastupitelů na to pěkně zareagoval. Řekl, že vůči Zemi nám přeci nehrozí žádné nebezpečí, není tedy důvod stavět obranu. A vůči jiné civilizaci se musíme chránit přátelským přístupem, takže žádnou obranu v podobě zbraňového systému nemá cenu stavět. Pokud se chceš zeptat, proč se k návštěvě z jiné civilizace máme stavět jedině přátelsky, pak proto, že když už by sem někdo přiletěl, byl by jistě na vyšším vývojovém stupni než my. Takže jakákoliv aktivní vojenská obrana by vůbec neměla smysl a jen by vyprovokovala naši destrukci. Další otázky už kolem toho tenkrát nevznikly.“
„Zajímavé. Sice mi to k pocitu bezpečí moc nepřidalo, ale asi to tak člověk může přijmout,“ zabrblal Ríša.
„Mně se tenhle přístup k obraně líbí. Ale ještě více se mi líbí, že zde na Měsíci jsou zakázané zbraně. Respektive, ne jen to, že jsou zakázané, ale že tu opravdu zbraně mezi lidmi nejsou, upřesnila se. Vůbec mi nevadí, že člověk několikrát denně projde zbraňovou detekcí, vždyť si toho ani nevšimne. Kolikrát detektor ani nevnímám. A alespoň vím, že kolem mne nechodí nějaký blázen terorista, jako na Zemi. Nikdy jsem chování nelidských atentátníků nedovedla pochopit, ani teoreticky. Natož porozumět tomu, že se pak někdo opravdu sebere a jde se s bombou odpálit mezi lidi třeba do přepravního tubusu.“
„Ano, také se mně líbí, že se na Měsíci nenosí zbraně. Ale že Měsíc nemá ochranu, je něco jiného a mně se podvědomě nelíbí. Když se válčí na Zemi, proč by se nemohla válka přelít i sem? Chápu, že se momentálně do rakety se zbraní nikdo nedostane a pokud náhodou ano, tak na Měsíci válku nezpůsobí. A vím, že války na Zemi jsou ‚jen‘ lokální. Ale, co když se to změní a někdo vypraví vojenskou loď ze Země na Měsíc? A co když nebude ta loď jen jedna?“ Po chvilce ticha dodal: „Nevím, snad má řídící výbor pravdu.“ Další věc, kterou musím ve vhodné chvíli probrat s Tomášem, pomyslel si Ríša.
„Myslím, že teď není čeho se obávat. Ale k tomu, co říkáš o lokálních válkách na Zemi,“ polkla kaši a pokračovala: „Otázka je, jestli jsou stále lokální, či ne. Sice se to tak prezentuje, ale z hlediska území se válečná zóna už několik let rozšiřuje. Nikdo o tom na Zemi pořádně nemluví, ale všimla jsem si toho na online mapách. A s tím určitě souvisí i to, že válka se pak týká života více lidí, navzdory tomu, že významnou část lidí stačí mírové jednotky odsunout včas hned na začátku konfliktu. Mě ten pojem ‚lokální válka‘ pomalu přestává dávat smysl. Začíná být správnější prostě brát válku jak je a ne se schovávat za zmenšování významu a bagatelizaci slovíčkem ‚lokální‘. Chápu ale, že takhle o tom smýšlet se nehodí politikům na Zemi.“
Dojedla, vstala od stolu a odešla do druhé buňky. Ke stolu přijel robot, sebral nádobí a uklidil ho k omytí. Když uviděl, že Ríša ještě jí, utrousil: „Dobrou chuť.“
Sandra se natáhla na postel, zavřela oči a najednou se jí na černém pozadí víček objevila Káťa. Vybavilo se jí, jak se nespočetněkrát bavili na téma cyklického vývoje lidstva. Růst, stagnace, pád, stabilizace, růst, stagnace, pád, stabilizace a stále do kola. Jen délka cyklu se lišila, ale fáze se v historii snad až strojově opakovaly. Káťa byla historičkou. Její práce na Zemi spočívala v analýze dávno minulých událostí a snaze zobecňovat je k ponaučením pro současný vývoj. Říkalo se tomu aplikovaná historie a v praxi to znamenalo, že sepisovala různé elaboráty a ty byly občas zveřejněné na některých informačních serverech. Avšak hlavně byly distribuované politikům pro jejich inspiraci, vzdělání a pomoc při rozhodování o současných otázkách. Bohužel, její články moc lidí nikdy nečetlo. Sledovala statistiky čtenosti a ze začátku Kátě nízký počet reakcí vadil, když viděla kolik času a práce do každého elaborátu dala. Nemluvě o tom, jaké jiné směsi pravd a lží na Zemi lidé četli na základě informací od médií. Ale časem si na skoro ignoraci svých prací zvykla a pak už dělala tuto práci jen pro zábavu, pro sebe. To byl důvod, proč pro Káťu nebyl problém vytáhnout při diskusích se Sandrou nespočet příkladů cyklického vývoje v různých oblastech lidského dění, od ekonomiky, přes umění až po vývoj ve sportovních odvětvích. O ekonomických cyklech bylo nejvíce dokumentace a výzkumů, takže je zkoumala opravdu detailně a nejednou zmínila válečné dopady související s pády ekonomických systému, které pak nejednou vedli i k politickým pádům či dokonce zásadním převratům nebo mnohaletým obdobím revolucí a občanských střetů. Tento aspekt diskusí teď, po rozhovoru s Ríšou, Sandře rezonoval v hlavě a trochu se toho uvědomění lekla. Co asi dělá Káťa, pomyslela si pak ve snaze přerušit tento pocit. Uvědomila si, jak jí sestra chybí. Zvedla se, sedla k displeji a nechala vyhledat jméno Káti v seznamu příletů na Měsíc. Bohužel, negativní odpověď. Káťa se stále k cestě na Měsíc neodhodlala. Sandra věděla, že by se jí Káťa po příletu ozvala, ale přesto takovou kontrolu příletů čas od času udělala, nedalo jí to.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj koncept budování utopické společnosti na měsíci Marsu, která se snaží vyvarovat chyb staré Země, je velmi nosný a myšlenkově bohatý. Líbí se mi, do jakých detailů jsi promyslel fungování nového světa, od vzdělávacího systému až po absenci zbraní a reklam. Ačkoliv téma kolonizace vesmíru není zcela nové, tvůj důraz na sociologický a filozofický přesah dává příběhu originální a velmi sympatickou tvář.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti skvěle vykreslit ostrý kontrast mezi depresivní, přelidněnou Zemí a nadějným, čistým prostředím Měsíce. Text však zpočátku působí spíše jako dokumentární zpráva nebo učebnice dějepisu, což čtenáři trochu ztěžuje emocionální napojení na postavy. Pokud bys více zapojil smysly hrdinů a nechal nás svět prožívat skrz jejich pocity, vůně a doteky, atmosféra by čtenáře vtáhla mnohem silněji.
Provedení – ★★★☆☆
Máš příjemnou slovní zásobu a text plyne, ale tempo výrazně brzdí rozsáhlé vysvětlující pasáže na úkor děje. Dialogy občas působí trochu strojeně, protože slouží primárně k předávání informací o světě (tzv. infodumping) spíše než k budování vztahů. V textu je několik pravopisných chyb a překlepů (např. shoda přísudku s podmětem), ale obsahově má dílo velký potenciál, jen doporučuji více aplikovat literární pravidlo ‘ukazuj, nepopisuj’.
Celkové hodnocení:
Ukázka z tvé knihy představuje velmi inteligentní a promyšlené sci-fi, které nutí čtenáře k zamyšlení nad směřováním naší vlastní společnosti. Tvou nejsilnější zbraní je tvorba uvěřitelného a komplexního světa, který má jasná pravidla a filozofickou hloubku. Pokud v budoucnu dáš více prostoru dynamickému ději a přirozeným emocím postav, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělé nápady!