Veřejné zasedání
Sandra se probudila a rukou vedle sebe nahmatala teplé, stále ještě pravidelně oddechující tělo. Při jejím dotyku sebou Ríša škubnul a zakňoural: „Už je šest?“. Nečekal odpověď a ani žádnou nedostal. Postupně se začal soukat z postele a zamířil rovnou do sprchy, brzké vstávaní nikdy nebylo jeho. Dnes se společně chystali sledovat veřejné zasedání řídícího výboru. Konalo se nepravidelně, dle potřeby, ale čas byl vždy stejný, od půl sedmé ráno. Většinou trvalo méně jak dvě hodiny, takže diváci mohli po zhlédnutí vysílání stále ještě včas odejít do práce. A bylo to dobré i pro členy výboru, že rovnou mohli již bez diváků pokračovat a řešit otevřené body nebo jejich vlastní úkoly.
Na obrazovce Sandra vyťukala program s přenosem z jednání a šla vařit kávu. Byla ráda, když snídali společně a sledování zasedání jí trochu rušilo ranní klid. Ale tím, že jednání nebylo moc často, naučila se v tom najít to pozitivní – alespoň se dozví kousek z toho, jak se Měsíc řídí.
Na dnešním jednání zastupitelé projednávali povrchové oblasti, které budou použité na výstavbu dalších buněk. Jednalo se tentokrát v podstatě o informování posluchačů, než o skutečnou diskusi. Podklady byly založeny na výzkumu hornin v daných oblastech a schopnosti odtěžit povrchové vrstvy tak, aby významná část obytných zón byla pod zemí. K této části neodborník neměl, co dodat. Ohledně obsahu nové výstavby, bylo vše také jasné: obytné buňky na spaní a veřejné buňky na obchody, školky, školku, transportní linky a tak dále a tak dále. Jednalo se o předem připravené standardní stavby, vše propočítané, aby nové sektory obyvatelům vytvořily komfortní domov se vší vybaveností. Druhé téma se týkalo přípravy ploch na pěstování rostlin a plán osevu. I v této části bylo vše už mnohokrát vystavěno a ozkoušeno: plocha, zavlažování, komunikace pro samo navigační svozy, sýpky, přístupové cesty pro roboty a mnoho dalších nutností.
Proběhlo hlasování na podporu předloženého návrhu. Nejprve hlasovali členové výboru a poté veřejnost sledující pořad. Obě hlasování dopadla natolik jednoznačně, že nebyla otevřena diskusní část a pořad došel ke svému závěru.
Když se dodívali, Ríša jen užasle koukal. Zasedání ho obrovsky překvapilo. „Jak to, že je to všechno takhle promyšlené? Jak to, že se navzájem nepřekřikují, jak to udělat jinak? Vždyť na Zemi by takhle rozsáhlá stavba podléhala mnohaměsíčním diskusím? A to ani nemluvím o korupci s tím spojené.“ Byly to jen rétorické otázky, sám věděl odpověď. Z práce asistenta zastupitele si brzy uvědomil, že na Měsíci rozhodovala jen odbornost a praktičnost. Sliby nikdo nečekal a ani nedával. Potřebujeme stavět, postavíme stavbu. Podobné stavby už stejní lidé a stejné týmy vystavěli nespočetněkrát. Byli to zkušení profíci.
Pak se ale přeci jen ještě Sandry zeptal: „Pár lidí mně říkalo, že to na Měsíci funguje lépe i po ekonomické stránce. Že prý je Měsíc už v tuhle dobu ekonomicky soběstačný a hospodaří v pozitivních číslech. Slyšela jsi to také?“
Sandra chvíli váhala, jak odpovědět. Pak to přeci jen zkusila: „Ano, slyšela i to zde ve skutečnosti vidím. Myslím, že výstavba buněk a jejich komfort je tu kvalitnější než na Zemi a ve spotřebním zboží je tu také pár věcí navíc, než běžně máš na Zemi. To ale připisuji celkovému vývoji a tomu, že se sem ze Země přejímaly z principu špičkové věci. Zajímavější ale je, že tu fakt nenarazíš na zbohatlíky, kteří nějak po straně tahají za špagáty moci. Je to tím, že systém řízení je tu jiný, a že zde nejsou žádní oligarchové. Ta druhá část se mi líbí mnohem více.“
„Ale jak to, že tu nejsou zbohatlíci. Čekal bych, že tu super bohatí za prvé budou vznikat a za druhé nějací přiletí ze Země?“ Vyzvídal dál Ríša.
„To, že tu nevznikají, je mnohem lepší rovností platů. Také tu máš platové rozdíly, to brzy poznáš na sobě, ale násobky průměrného platu u vysoce placených pozic jsou mnohem nižší než na Zemi. Například, dobrý fotbalista ne Zemi si vydělá tři krát více než průměrný měsíční plat, výborný třeba šest krát více a špičkový i dvacetkrát více a ještě si navíc přivydělá reklamou. A takhle vydělává mnoho let po sobě. A úplně podobně bys mohl uvažovat o manažerech. Na Měsíci to tak není. Maximální plat, který si může vydělat špičkový pracovník, sportovec nebo umělec je desetkrát více, než je průměr. Z platu jako takového žádné daně neplatíš. Tak je to jednoduché. A pozor, tohle platí i ve chvíli, kdy máš firmu. Z profitabilní firmy si na Zemi můžeš jako akcionář formou dividend za jeden rok vytáhnout peněz, že ti budou stačit i na několik komfortních životů. Zde ne, opět platí maximálně desetkrát průměrný plat, po zahrnutí všech ostatních příjmů, například platu. Firma peníze reinvestuje nebo jsou jí po třech letech nevyužití celé zdaněné a použité na sociální podporu nebo novou výstavbu. Celý princip je tu založen na tom, že je třeba motivovat a tedy i odměňovat pracovitost, inteligenci, píli, rozhodnost u pracovníků a manažerů nebo kreativitu u umělců, ale zároveň držet odměňování v určitém etickém rámci. Mimochodem, reklama není pro individuální osoby povolená, takže tu nenajdeš ani žádné zbohatlé sportovní nebo popové hvězdy. Konec konců, kdo se o to zajímá, před odletem ze Země tohle všechno ví. Takže pokud se mu to nelíbí, nemusí sem jezdit.“ Po chvilce dodala: „A k těm boháčům přilétajícím ze Země – to se nemůže stát ani náhodou. Tady každý začíná od nuly, všechno bohatství necháváš za sebou na Zemi. Po příjezdu dostaneš účet s prostředky, které ti bohatě vystačí na první tři měsíce, pokud se uskromníš i na šest měsíců. Za tu dobu se musíš nějak zařadit do života. Samozřejmě, jako na Zemi i tady je možné, že nebudeš chtít pracovat a připojíš se na podpůrný sociální systém. Ale světe div se, jen minimum lidí volí takovou cestu. Nemyslím si, že tu zakladatelé přišli na zázrak. Možná je to jen tím, že je tu ještě pořád málo lidí a člověk se chce v komunitě nějak zapojit. Nebo je to jen náhoda. Možná sem jezdí jen speciální sorta lidí. Anebo je to rovnováhou mnoha různých věcí, které se tu najednou sešly v takhle nastaveném systému. Nevím, ale zatím je to tak.“
„To zní dobře, ale pro nyní je toho teoretizování dost. Děkuji za výklad, učitelko Sandro,“ zasmál se Ríša a začal se vypravovat do práce. Odcházeli spolu pár minut po skončení přenosu. „Mimochodem, nezdá se ti, že u mě spíš nějak moc často?“ utrousila a mrkla na něj okem. „Zdá. Co kdybych se k tobě přestěhoval?“ zastavil. Bez zaváhání odpověděla: „Myslím, že by to šlo.“ Vzal ji kolem ramen a pokračovali v chůzi. Mlčeli, po pár metrech jí dal Ríša pusu, odbočil a ještě na ni krátce zamával.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj koncept budování utopické společnosti na měsíci Marsu, která se snaží vyvarovat chyb staré Země, je velmi nosný a myšlenkově bohatý. Líbí se mi, do jakých detailů jsi promyslel fungování nového světa, od vzdělávacího systému až po absenci zbraní a reklam. Ačkoliv téma kolonizace vesmíru není zcela nové, tvůj důraz na sociologický a filozofický přesah dává příběhu originální a velmi sympatickou tvář.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti skvěle vykreslit ostrý kontrast mezi depresivní, přelidněnou Zemí a nadějným, čistým prostředím Měsíce. Text však zpočátku působí spíše jako dokumentární zpráva nebo učebnice dějepisu, což čtenáři trochu ztěžuje emocionální napojení na postavy. Pokud bys více zapojil smysly hrdinů a nechal nás svět prožívat skrz jejich pocity, vůně a doteky, atmosféra by čtenáře vtáhla mnohem silněji.
Provedení – ★★★☆☆
Máš příjemnou slovní zásobu a text plyne, ale tempo výrazně brzdí rozsáhlé vysvětlující pasáže na úkor děje. Dialogy občas působí trochu strojeně, protože slouží primárně k předávání informací o světě (tzv. infodumping) spíše než k budování vztahů. V textu je několik pravopisných chyb a překlepů (např. shoda přísudku s podmětem), ale obsahově má dílo velký potenciál, jen doporučuji více aplikovat literární pravidlo ‘ukazuj, nepopisuj’.
Celkové hodnocení:
Ukázka z tvé knihy představuje velmi inteligentní a promyšlené sci-fi, které nutí čtenáře k zamyšlení nad směřováním naší vlastní společnosti. Tvou nejsilnější zbraní je tvorba uvěřitelného a komplexního světa, který má jasná pravidla a filozofickou hloubku. Pokud v budoucnu dáš více prostoru dynamickému ději a přirozeným emocím postav, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělé nápady!