Trvalé osídlení
A pak přišel poslední velký zlom. Nejednalo se však o technologický posun v konstrukci obydlí nebo výstavby města, ani o schopnosti produkovat potraviny, ale o trvalost osídlení. Se zvětšujícím se počtem lidí na Měsíci došlo k tomu, že se narodily první děti přímo na Měsíci. S tím přišlo zásadní rozhodnutí: stalo se volbou rodičů, zdali takové dítě pošlou po pěti letech na Zem nebo může zůstat na Měsíci bez časového omezení. Zároveň bylo umožněno komukoliv z rodiny zůstat s dítětem na Měsíci. Mnoho lidí začalo toto právo využívat a počet takzvaných trvalých pobytů na Měsíci vzrostl na desítky a později na stovky. S rozvojem dalších měst, sekcí, sektorů a nárůstem pracovníků stoupl v následujících letech počet lidí do řádu sta tisíců. Pak došlo k úplnému zrušení pětiletého pravidla, každý mohl zůstat na Měsíci, jak dlouho chtěl.
Mezi Zemí a Měsícem již existovala pravidelná denní kosmická linka a zájem o cestu byl jednoznačně více směrem ze Země na Měsíc než naopak.
Měsíc už v tu dobu nebyl zdaleka jen místem k práci a budování. Výstavba zahrnovala veřejné prostory v podobě knihoven, kaváren, restaurací a salonů, dětských i sportovních hřišť, stadionů, posiloven, středních škol, budov univerzity a dalších prostor, kde by se lidé mohli setkávat a plnohodnotně žít. V té době se také začínala prosazovat estetická stránka vzhledu budov, aby život na Měsíc nebyl jen praktický, ale opravdu líbivý a příjemný. V té souvislosti vznikalo ve veřejných prostorách i mnoho zelených ploch. Tak se označovala místa, která imitovala přírodu ze Země. Většinou se jednalo o travnaté plochy s palmami a různými keříky či pestrobarevnými květinami. Stejně jako na Zemi byly na Měsíci samozřejmostí robotické doručovací služby, které už dávno osvobodily lidi od nutnosti pravidelného nakupování potravin a jiných užitkových nutností.
Na Měsíci v tu dobu také vznikaly první kostely a pietní místa. Vyznání víry bylo obdobné jako v té době na Zemi. Žádné z povolených, mírumilovných, umírněných a jiným vírám tolerantních vyznání nechybělo. Očekávalo se, že na Měsíc zřejmě budou směřovat lidé více ateisticky a vědecky smýšlející, ale od počátku byla přítomnost víry očekávaná a byl dán plný průchod všem duchovním možnostem a potřebám. Podoby kostelů byly uzpůsobené měsíčním podmínkám, takže se většinou jednalo o veřejný prostor vyzdobený dle obyčejů a artefaktů daného náboženství.
Většina života na Měsíci probíhala v uzavřených prostorách. Nicméně lidé byli schopní pohybovat se efektivně i po povrchu Měsíce. Měli k tomu účelu speciální skafandry, na tělo přiléhavé obleky z kvalitních pevných materiálů, velmi tenké, takže se v nich mohl člověk komfortně pohybovat. Pro přesuny na další vzdálenosti na povrchu měli k dispozici speciálně zakrytované motocyklové čtyřkolky a terénní auta na vodíkový pohon. A samozřejmě stavební stroje. Jediným omezením v pohybu byly extrémní výkyvy teploty, takže si lidé pro své pobyty na povrchu museli pečlivě vybírat část dne, kdy byla teplota nejpříznivější. Občas nastala období i několika dnů, kdy na Měsíci byly takové vichřice, že se ani motorová vozidla po povrchu nedokázala přesouvat. Ale takové periody už bylo lehké s předstihem hodin identifikovat a adekvátně se na ně připravit. Pro takové účely se začaly budovat kryty ve větší vzdálenosti od hlavní stavební plochy, které mohly posloužit jako útočiště, když nějaká posádka prováděla výzkum daleko od základny a přišel nečas.
Desetitisíce lidí v tu dobu považovali Měsíc za svůj domov a neuvažovali o návratu na Zem.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj koncept budování utopické společnosti na měsíci Marsu, která se snaží vyvarovat chyb staré Země, je velmi nosný a myšlenkově bohatý. Líbí se mi, do jakých detailů jsi promyslel fungování nového světa, od vzdělávacího systému až po absenci zbraní a reklam. Ačkoliv téma kolonizace vesmíru není zcela nové, tvůj důraz na sociologický a filozofický přesah dává příběhu originální a velmi sympatickou tvář.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti skvěle vykreslit ostrý kontrast mezi depresivní, přelidněnou Zemí a nadějným, čistým prostředím Měsíce. Text však zpočátku působí spíše jako dokumentární zpráva nebo učebnice dějepisu, což čtenáři trochu ztěžuje emocionální napojení na postavy. Pokud bys více zapojil smysly hrdinů a nechal nás svět prožívat skrz jejich pocity, vůně a doteky, atmosféra by čtenáře vtáhla mnohem silněji.
Provedení – ★★★☆☆
Máš příjemnou slovní zásobu a text plyne, ale tempo výrazně brzdí rozsáhlé vysvětlující pasáže na úkor děje. Dialogy občas působí trochu strojeně, protože slouží primárně k předávání informací o světě (tzv. infodumping) spíše než k budování vztahů. V textu je několik pravopisných chyb a překlepů (např. shoda přísudku s podmětem), ale obsahově má dílo velký potenciál, jen doporučuji více aplikovat literární pravidlo ‘ukazuj, nepopisuj’.
Celkové hodnocení:
Ukázka z tvé knihy představuje velmi inteligentní a promyšlené sci-fi, které nutí čtenáře k zamyšlení nad směřováním naší vlastní společnosti. Tvou nejsilnější zbraní je tvorba uvěřitelného a komplexního světa, který má jasná pravidla a filozofickou hloubku. Pokud v budoucnu dáš více prostoru dynamickému ději a přirozeným emocím postav, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělé nápady!