Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná a osobitá takovým způsobem, jakým to u myšlenek jde.
Jedny Vás pohltí jako hluboké moře a nepustí Vás, dokud z nich nebudete tak na dně, že nebudete znát ani své jméno. Budete pouze lapat po dechu.
Jiné jako žárovičky Vám stále budou blikat před očima, dokud se jimi nezačnete zaobírat. Jakmile tak učiníte, bude velmi malá šance, že se kdy z tohoto bludného kruhu vymotáte, protože když zhasne jedna, rozsvítí se další tři.
Třetí druh je asi nejhorší a je vcelku podobný tomu prvnímu. Přirovnala bych jej k ropě na vodní hladině; přikryje a udusí vše ve svém okolí.
Čtvrtým případem jsou stíny. Připlíží se nenápadně a vrazí Vám dýku do zad, když to nejméně čekáte a zabíjí Vaše naděje na lepší zítřek.
Je jich mnohem víc jako vždy, ale z většiny jsou to pouze kombinace těchto druhů, nebo rovnou všechny naráz. Proč ne? Proč sakra ne…
Hlasité předčítání
Dobré, abstraktní, netradiční. Poezie v próze. 🙂