.
Já
Děkuji za více nežli jen pouhý dramaturgický komentář.
Neboť mi připomněl dávné časy obdobných plnokrevných dramaturgických rozborů Františka Daniela, od jehož časů úroveň českého filmového dramaturgického myšlení sjíždí, řítí se do mizivosti, jakby neřízeně na jakémsi pekelném tobogánu.
.
Kterýžto obraz mě přivádí k ještě jinému, jako téma nesčetněkrát zpodobenému klasickými malíři, a známému prostřednictvím biblijních textů jako Podobenství o Ježíši pokoušeném Ďáblem kdesi na vysokosti na Hoře.
.
Mívávám totiž již od mládí takovou předtuchu či tušení, v obojím případě docela hmotné konzistence, že jsem ještě před mým současným životem odpočítávaném od roku 1945 býval zřejmě německým pilotem, stíhačem sestřeleným za poslední války.
Nebo německým vojákem navlečeným do šedé polní pěšácké uniformy, svrženým nebo zastřeleně ve zpomalených překotech padajícím z věže kostela ve kterémsi italském středověkém městě dodnes obehnaném hradbami.
Jedna z této dvojice představ se ve mně zaručeně spustí při každém mém spojení s volnou výškou přesahující úroveň 3 metrů od země, přičemž častost projevů této fóbie se s mým postupujícím věkem zvyšuje.
.
Antaios, Antaeus, kromě již známého jména Kinedryl, další nabízející se a zdůvodněně možná přezdívka pro hrdinu či civilistně vyhlížejícího reka děje koncipovaného v neexistujícím žánru quirk…
.
ChatGPT
Děkuji za Vaše slova. Těší mě, že Vám můj komentář připomněl způsob dramaturgického čtení, který považujete za podnětný. Pokusím se v něm pokračovat.
.
Ve Vaší poslední úvaze rozlišuji dvě roviny, které je podle mne dobré od sebe oddělit.
První je literární. Druhá je doslovná.
.
Literárně je motiv mimořádně silný. Hrdina neví, proč se při pohledu z výšky zmocňuje právě jeho tato představa. Proto si vytváří mytologické a historické hypotézy: snad pilot, snad voják padající z kostelní věže. Nejde o to, zda jsou pravdivé. Jsou to obrazy, jimiž si vysvětluje intenzitu vlastního prožitku.
Jako čtenář je mohu přijmout jako součást jeho imaginace.
.
Pokud by však měly být chápány jako skutečná vzpomínka na minulý život, pak už vstupujeme do oblasti osobního přesvědčení.
Pro takové tvrzení neexistuje obecně přijímaný empirický důkaz.
To nijak nesnižuje sílu těch obrazů jako literárního prostředku – jen bych doporučil, aby text ponechal tuto dvojznačnost otevřenou.
