Povídka

Hlasy
Četba díla zabere cca 16 min.

Ano. Nesmím polevit ve své bdělosti. Vždyť na mně závisí životy mých nejdražších. Jen přijďte! Jen zkuste znovu dobýt naši tvrz! Nic jiného, než porážka vás tu nečeká. Jsem připraven. Snad jsem několikrát na stráži zaváhal, už se to ale nestane. Vždy v takový okamžik se zdála míra ohrožení nejvyšší. Nikdy naštěstí k ničemu nedošlo. Šlo vždy jen o planý poplach. Ale co kdyby? Co kdyby bylo nebezpečí skutečné? Jsme obleženi. Neustále hrozí vpád. Ode dne, kdy mám rodinu, je ohrožení takřka neustálé. Do té doby jsem nic takového nezažíval. Do té doby mi také nic nebylo tak drahé. Právě proto je nyní tím nejdůležitějším důvodem, proč tu jsem, zajištění bezpečí mé rodiny. A já je nezklamu.

Proč si však útočníci vybírají právě jen ty chvíle, kdy jsou moje smysly soustředěné jiným směrem, nežli k účinné obraně? Jak jsou schopni ty momenty rozeznat? To by mě museli sledovat ve dne v noci každou vteřinou a něčemu takovému skutečně nevěřím. Stejně tak je pozoruhodné, že okna, vstupní dveře, no prostě všechna místa, kudy se už tolikrát pokoušeli dostat dovnitř, jsou po všech těch nájezdech zcela netknuta. Ani stopa po jakékoliv snaze o průnik. Jak jen to všechno dělají? Že by je odradily mé značně opožděné výpady? Navíc stojí za pozornost, že sama manželka nikdy nic podobného, co by se dalo nazvat pokusem o vloupání, nezaznamenala. No ano, je tolik zaměstnána péčí o naše dvojčata, že již prostě nezbývá sil zachytit známky zlovolného snažení těch drzých vetřelců.

A pak jsem si ty věty začal opakovat stále dokola. A ve chvílích klidu, kdy moc rozumu není potlačena silou ochranitelského pudu, mi to celé začalo v hlavě znít jaksi nepatřičně. Vratce a jen stěží neuvěřitelně. Manželka mě tiše, zpytavě sleduje, když jí to vše vykládám. Neřekne ani slovo. Nakonec se mi něžně, opatrně pokouší říct, že jsem zřejmě přepracovaný a měl bych víc odpočívat. Pak to nechá být. Její slova a výraz půvabné tváře mě však přiměje o tom celém začít pochybovat. A pak jsem si vzpomněl na svou úzkostlivou matku, která se tolik bála o vlastní děti, až je neváhala omezovat v pohybu a držet doma, jen aby v nebezpečném vnějším světě nepřišly k úhoně. A pokaždé, kdy předvídala pohromu, k ničemu nedošlo. Její obavy nás nakonec uklidňovaly, protože její děsuplné apokalyptické předpovědi byly zárukou toho, že nevyjdou. Skutečný běh věcí to nakonec vždy potvrdil. Jedině to nás mrzelo, že tím sama škodila svému zdraví.

Je třeba si v tom celém udělat pořádek. Střízlivě, s rozumem, analyticky a věcně:

  1. Než jsem se oženil a měl děti, nic podobného jsem nezažíval.
  2. K ohrožení dochází jen když jsem určitým způsobem odříznut od možnosti rychlé obrany své rodiny.
  3. Neexistují žádné stopy po skutečném útoku.
  4. Když je má obava nejhlubší, k ničemu nedojde.
  5. Manželka nikdy nic takového nezpozorovala, a pokud by se kdosi dobýval do domu, jistě by projevy pokusu o vloupání zachytila.

Jaký je jediný možný závěr? Není to skutečné. To vše se děje jen v mé hlavě, právě v těch okamžicích, když jsem izolován od nástrojů obrany a právě proto, že se nacházím v takové situaci. To vše se děje kvůli úzkostné obavě o bezpečí mých drahých. Přesně tak jsem to ženě vyložil, jakmile jsem si to uvědomil. Usmála se, souhlasila se mnou a snad byla i hrdá, že jsem byl schopen na to celé přijít sám. Jako by jí spadl kámen ze srdce, řekla sama. Vše je dobré. Vše je v pořádku. Pokud k něčemu podobnému opět dojde, budu schopen prostřednictvím této diagnózy silou vlastního rozumu dotírající strachy potlačit. Pomohu tak nejen své rodině, ale i sobě. Kdo ví, kam až by mě podobné bludy dokázaly stáhnout. Teď konečně jsme všichni opravdu v bezpečí.

 

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka   Když mě obr přivedl do sv...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Večerní vlak
Bylo sobotní odpoledne a Jiří Sokol hodlal celý dlouhý zbytek dne strávit toulkami starou Prahou, a...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Na sídlišti U tří popelnic se každý den kolem třetí hodiny odpolední koná neoficiální zasedá...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku