Obr mě i Ohyna konečně pustil a pak, když všichni odešli vzal nás do lázně a byl pořád takový zamyšlený, zamyšleně poručil Ohynovi, aby mu šel na stůl nachystat jídlo a když Ohyn odešel obr si najednou vzpomněl, co mu řekl Moran o mě a o Ohynovi a dostala jsem od obra co proto! Řval na mě pak ještě ve věži, že jsem si dovolila svádět Ohyna před Moranem a pak mě zamkl do věže samotnou, bez Ohyna!Chvíli jsem tam brečela a vzpamatovávala se s toho,jak byl obr hnusný!A tak jsem mu utekla kašnou zase k Silverovi a postěžovala si, jak je obr hrozný! „Co mu za to provedu?“
Silver se se mnou šel schovat na chvíli do svatyně,domlouval mi:
„Neměla bys ke mně pořád utíkat. Máme s tvým Ínemakem dohodu. Chceš, abych pomohl Bojkovi z vězení, ne? Jestli obr zjistí, že jsi tu zase, mohl by mu kvůli tobě ublížit. A dokonce i mně!“
Zamračila jsem se. „A co kdybych si půjčila tvoje žezlo?“
Silver se zděsil. „Co tě to napadá?“
Nezůstala jsem u Silvera dlouho. Obr poslal Ohyna, aby mě přivedl zpátky. Nechtělo se mi. Schovala jsem se Silverovi pod plášť. Silver byl bezradný, Ohynovi to přišlo k smíchu a nakonec se začal smát i Silver. Pak ale zvážněl. „Stačilo!“
Vylezla jsem, objala ho a omluvila se. „Nezlob se… ale u obra už mě to nebaví. Kdyby tam nebyl Ohyn, asi bych dávno umřela!“
Silver pokývl hlavou. „Chápu tě. Ale patříš obrovi. Já to změnit nemůžu.“
Naštvaně jsem řekla:„Nechci patřit obrovi!“
Ohyn se na mě podíval vážně. „Pán si místo tebe najde někoho lepšího… a pak tě zabije. To chceš?“
Řekl to tak smrtelně vážně, že Silver jen povzdechl. „Ohyne, raději ji odveď zpátky. Už je mi z vás smutno.“
Taky mi bylo moc smutno a zase jsem brečela skoro celou dobu, Ohyn mě přivedl k obrovi a ten hned poručil: „Zamkni ji do hradního vězení. A hotovo!“
Tak to Ohyn udělal a skončila jsem v hradním vězení, dívala jsem se přes mříže na Bojku,který byl v kleci naproti a povídali jsme si,vadilo mi sténání Zoltyho,visel na řetězech někde vzadu,nebylo ho vidět,zato slyšet ho bylo až moc,až mě s toho rozbolela hlava a vykřikla jsem:,,Už je to tu k nesnesení!“
Třískla jsem čelem o mříže a rozbila si hlavu!Pak jsem si všimla někoho hodně podivného v kleci vedle Bojky! Byl to čaroděj, kterého obr uvěznil, protože mu nedokázal vymazat mou existenci z jeho obří mysli. Zarostlý vousáč v černém plášti… a jeho hlas byl překvapivě vysoký, pisklavý,když zvolal:
„Stráže! Přiveďte pána! Ta dívka si rozbila hlavu! Musí ihned do léčírny!“
Obr přišel a rozzlobil se. „Co jsi tu zase vyváděla? To nevydržíš ani chvíli někde bez maléru?!“
Pak mě ale vzal do náruče a odnesl mě do léčírny. Když mi ošetřovali ránu, pohlédla jsem na něj a řekla: „Za všechno můžeš ty!“
Obr se nadechl, z očí mu vyšlehly blesky,zařval: „Co žééé?!“ A možná by mě i praštil,kdybych dřív nezmizela domů…to byly zase sny, že jo?
Na ohnivé oslavě v Temnovišti
Hlasité předčítání
