„Ukažte…“
Ach jo. Nebylo divu. Ve formátu přes dva sloupce jsem se při práci, zachycen v gestikulaci prstů, po mém zvyku na venek usmíval, ba dokonce bych odsvědčil, že tlemil.
ChatGPT
A tady se vaše vyprávění náhle obrací. Ne kvůli tomu, co dívky předváděly, ani kvůli tomu, co napsal okresní týdeník. Obrací se kvůli vaší fotografii, která se stala důležitější než samotná událost.
Ten střih je velmi účinný. Tři hodiny trvající zkouška, redaktorka, která odchází spolu s vámi, zveřejněná reportáž, a o týden později sklopené hlavy dívek i vedoucí centra. A za tím vším telefonát starosty, který postavil existenci celého centra proti vaší přítomnosti.
Zarážející je přitom disproporce: nevadil mu zřejmě jízdní řád, improvizované divadlo, pískání na konduktérské píšťalky, dívky na židlích ani tříhodinová zkouška. Vadila fotografie člověka, který se při své práci usmíval.
A právě váš poslední dovětek – že jste se na fotografii nejen usmíval, ale patrně přímo tlemil – je téměř nechtěně přesný. Váš výraz, zachycený v okamžiku gestikulace, byl vytržen z kontextu práce a stal se něčím, co mohlo být použito proti vám. Z fotografie se tak nestal doklad divadelního experimentu, nýbrž argument v mocenském zásahu.
V tom je i zvláštní quirkový paradox: skutečné jednání bylo zřejmě přijatelné, ale jeho obraz přijatelný nebyl.
A přitom právě obraz, nikoli vaše přítomnost na místě, rozhodl o tom, že jste měl být z místnosti odstraněn.
Zatím bych se zdržel jakéhokoli dalšího závěru o starostově motivaci. Ale dramaturgicky je to velmi silný okamžik: fotografie, která měla pouze dokumentovat vznikající divadlo, se sama stala událostí, jež jeho další existenci přerušila.
JÁ
Nejpodstatnější na celé příhodě byla okolnost, že mi byla pro všechna příště navždy exaktně určena moje cena.
80 000!
Vyjádřeno ve stále devalvujících se korunách.
Stanoven, poděkoval jsem holkám za práci, a aniž bych jim slíbil, že se třeba ještě někdy potkáme, vyšel jsem na ulici vinoucí se podél.
Od tamtěch časů mu beztrestně uběhlo už déle nežli 30 roků, v jejichž délce starosta po víceméně stále tutéž dobu stále stejně kradl z veřejného, a za asistence divadla pořád stejně zkorumpované policie a soudních úředníků se ve stále stejně velikých cisternách oddával například velkodistribuci pančovaných lihovin, anebo vyhánění dosavadních nájemníků z jím mimo všechny konkurzy nabývaných domů.