,,Jak to,že jste s Normanem byli u Morana?To oba schytáte!A jak to,že jsi mu utekla!Co?”
Bylo mi divně těžko,byla jsem zklamaná,že jsem se nedostala za Ohynem a neměla na obra náladu,zavrčela jsem na něho:
,,No a co!Chce se mi umřít tak stejně,jako Normanovi…víc mě potrestat už nemůžeš,když mi zakazuješ Ohyna a pirátka řekla,že jsem nevěsta pro smrt!”
Ínemak mě objal,napomenul mě:,,Tohle neříkej!”
Pak se na mě zašklebil:
,,Ten Marmond je vážně k ničemu!Nedokáže ti nijak vymazat Ohyna s mysli!Nasliboval toho,prý je lepší,když budeš s ním ve věži, než abych tě nechával s Normanem,ale myslím,že vás všechny zavřu do vězení a hotovo!”
Pokýval na mě a zafuněl:,,Ale odložím to všechno až odjede Karmína!Teď půjdeme spát a zítra nás čeká velká rozlučková oslava!Dovolím ti si nechat tyhle hezké šaty od Morana,i když bych ti je nejraději roztrhal!”
Když obr se mnou zaspal,měla jsem před očima Marmonda. Volal na mě odněkud od ohně. Bylo to divný, ale rozdvojila jsem se. Jedna já spala u obra a druhá vstala a šla za Marmondem! Když jsem k němu přišla, seděl u ohně v takovým divným transu…
💫 Marmond a temný stín
Přišla jsem k němu blíž, až úplně těsně blízko. Neměl plášť a měl po těle zase pomalovaný všechny ty podivný znaky…V tom jsem uviděla ten amulet, o kterým mi říkal stín. A teď je ta pravá chvíle mu ho vzít!Usadila jsem se Marmondovi na klín, chytla za amulet.Marmondovi ten amulet sám sklouzl s krku, odhodila jsem ho daleko a Marmonda objala, začala ho líbat, aby nechtěl vstát a jít pro ten amulet..
…Marmond se chvíli nechal, možná si hned neuvědomil,co jsem provedla!
Pak se jakoby vzpamatoval,odtrhl mě od sebe,pevně mě držel za paže a díval se mi zblízka do očí,pak mě pustil a sáhl si pod krk,tam,kde má všechny ty medailony a amulety,když zjistil,že mu ten jeden chybí strašlivě zařval.Zakroutil na mě hlavou a nešťastně vydechl:
,,Jak jsi mě takto mohla přelstít?”
Zašeptala jsem:,,Promiň Marmonde,musela jsem!”
Marmond na mě chvíli mlčky zíral,pak řekl:
,,Obejdu se bez něho!Poradím si,není jediný a ty mi za to zaplatíš!”
Ale nakonec si rezignovaně povzdechl:
,,Neměl jsem ti ukázat budoucnost,je to moje vina!Vzpomeneš si,co nás čeká dál?”
Kývla jsem a usmála:,,Oslava u krále Silvera…”
Hlasité předčítání