JEN JSEM SI VZALA ZPĚT, CO MI BYLO ODEBRÁNO! S BOŽÍ POMOCÍ! VE VAŠICH OČÍCH MOŽNÁ MY OMEZUJEME VÁS, ALE V TĚCH NAŠICH VY OMEZUJETE NÁS!!!
5. února 2023
JE NENÁVIST A LÁSKA TOTÉŽ?
Jeden z hlavních rozdílů mezi láskou a nenávistí se jeví ve skutečnosti, že velké části mozkové kůry – spojené s úsudkem a uvažováním – se během lásky deaktivují, zatímco v nenávisti je deaktivována pouze malá oblast. ,,Může se to zdát překvapivé, protože nenávist může být také všestrannou vášní jako láska.
Když cítíme lásku i nenávist, můžeme se považovat za emocionálně ambivalentní. To neznamená, že nejprve cítíme nenávist a pak lásku, nebo naopak. Emocionální rozpolcenost znamená, že tyto dvě emoce, láska a nenávist, se vzájemně nenahrazují, ale spíše koexistují společně, aniž by se navzájem vytlačovaly, což je (bohužel) i můj případ!
,,Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.” Julius Zeyer
Kde není ona spravedlnost, kterou vládne jediný svrchovaný Bůh obci, která se podřizuje jeho milostivé vůli, tam není soudržnost lidí, kteří jsou spojeni ve společném duchu práva a společenství zájmů. A kde ty nejsou, tam není lid ani stát, protože kde není lid, tam není pravé společenství.
6. února 2023
Tento deník pravidelně doplňuji o své bohaté životní poznatky a zkušenosti ve chvílích, kdy je mi emocionálně nejhůře, právě proto zde můžete popatřit tolik morálně nevyčíslitelných hrůz, ze kterých Vám jistě čas od času “běhá mráz po zádech”… Možná z toho důvodu se Vám jevím jako odporná stvůra – ZMIJE KRÁLOVSKÁ či Lochneská příšera… A víte co? Je mi to jedno! Účel světí prostředky a když se kácí les, lítají třísky!
Nejvyšším znakem Boží obce – nebe – je trvalý a dokonalý mír. Nic tam nemůže ublížit, nic tam nemůže zranit. I nejbohatší život na zemi je ve srovnání s tím ubohý – co může nabídnout jídlo, oblečení, peníze, úspěch a sláva; co se dá srovnat s mírem a radostí Nebeského Města?
Přesto je možné žít na zemi takovým způsobem, abychom se mohli těšit, alespoň v naději, na požehnání nebe a žili zde pro život příští.
7. února 2023
Je to zvláštní…. Opravdu velmi, velmi, velmi, velmi zvláštní… Jsem si naprosto jistá tím, že kdyby ta “veliká”, pomyslná scéna s tekutinou nebyla mířena na mě, ale na někoho jiného, mé chrabré srdce by ještě tehdy zaplesalo hrdostí a altruistickým opojením, obětovala bych se pro toho dotyčného a stala se tak hrdinou / hrdinkou… I když tyto termíny / tato pojmenování / označení / titulování nemám příliš v oblibě, v lásce… Šlo mi především (když pominu všechny vedlejší produkty) o princip, o to, že jsem se opět stala obětovaným / obětním beránkem nenasytných, jedovatých (nesmrtelných, nedotknutelných) zmijí! Vlastní pýcha, možná i do jisté míry zásadovost mě zradily! Pýcha, dobrá! Ale (téměř) morální kodex??? Ironie!!! Má pohnutá mysl se usmívá nad svou vlastní blbostí a tančí “VALC” ve věčnosti!
Klid těla a duše pramení ze správného způsobu života, v němž je řád. Mír mezi lidmi pochází ze smluvené dohody o společném žití.
Mír mezi člověkem a Bohem vychází z věrného zachovávání nebeského a zákona.
Mír Nebeského Města je dokonale uspořádanou a harmonickou jednotou jednoho s druhým pro potěšení Boha. Mír všech věcí spočívá právě v kvalitě řádu, neboť řád zajišťuje, že všechno, ať velké nebo malé, je v patřičném vztahu se vším ostatním.
Hlasité předčítání