Povídka

Ukradený poklad
Četba díla zabere cca 13 min.

Ohyn se zašklebil a řekl:

„Ani náhodou, jen si to hezky vypij sama, jinak povím pánovi, že jsi ho neposlechla a dívala se kukátkem na Morana, když ti to zakázal!“

Naštvaně jsem se na něj podívala a rozhodla se ho zlobit:

„Ohy, prosím, nebuď pořád tak protivný žalobník, jinak to na tebe vyliju!“

Ohyn na to zadržel smích a řekl:

„To ať tě ani nenapadne, to by sis mohla zkusit!“

Ale dál u mě stál jenom tak a čekal, co udělám. Tak jsem se postavila před něj, znovu se zeptala, jestli se napije, dala mu ten pohár až k puse, ale on se nechal polít a řekl:

„Ty to od obra schytáš, povím to na tebe! Určitě tě teď bude obr trápit místo Zoltyho!“

Syčel na mě Ohyn, tak jsem na něj skočila a povalila ho na zem. Řekla jsem mu:

„Nebaví mě to tu s tebou! Abys věděl, uteču ti a ty si tu buď s obrem sám!“

Ohyn mě pevně sevřel a nepustil, leželi jsme tu spolu na zemi u stolu a dívali se na sebe! Ohynovy plameny v jeho očích se zvětšovaly, nešlo nám nijak se od sebe odtrhnout!Kdyby se tu objevil obr, tak bychom to oba s Ohynem zase od obra schytali…

Ale obr se ve věži zatím neukázal, tak jsme šli s Ohynem za závěs ke kašně. Umýval se, aby obr nepoznal, že jsem na něj vylila pohár, a Ohyn na mě naštvaně zasyčel:

„Stejně to pánovi povím!“

Šplíchla jsem na Ohyna vodu z kašny a řekla:

„Ne nepovíš, jestli chceš být práskač, tak ti hned teď uteču!“

Stála jsem v kašně a dívala se na zamračeného Ohyna. Ohyn řekl:

„Pán pro tebe pošle Rybáka, jestli myslíš, že se dostaneš tím odtokem z věže!“

Odsekla jsem:

„Ale nepošle, vždyť tu není a než to zjistí, budu dávno pryč!“

Ohyn na mě zasyčel:

„Víš, co zase způsobíš svým hloupým útěkem? Bude mě kvůli tobě zase moc trápit, tak toho nech a vylez z té kašny!“

Ale mě to nešlo! Sjela jsem dolů a Ohyn jen vyjekl a nestihl mě chytit!

Čas na útěk

,,Promiň Ohy!”

Zavolala jsem a nechala se unášet proudem, jako vždycky s Bojkou, když mě odtud zachraňoval. Proplavala jsem tunelem do kanálu a do řeky,která teče do podzemní říše. Pak jsem si vzpomněla, že tam vlastně nemůžu, nemám pro Plecháče na propustku, kterou za mě minule zaplatil, a já jsem slíbila, že mu to vrátím! Za Bojkou taky nemůžu, určitě by mě odvedl zpátky k obrovi. Tak jsem proplavala proudy a dostala se zase na sever, do bývalé Normanové říše. Né že bych tam chtěla, ale líbil se mi Moran, mořský král, a byla jsem na něj zvědavá. Třeba by pomohl zachránit Silvera? Jeho říše je za smaragdovým útesem, to moře je takové do zelena a dál v moři je několik ostrovů. Vzpomínala jsem, jak jednou, když mi obr dovolil se podívat do obnoveného kukátka a on něco řešil s Ohynem, tak ani nekontroloval, kam se všude dívám! Když to pak zjistil, obr se naštval, že tam furt chci okounět do kukátka, a už mě ke kukátku nedovolil jít, zakázal mi to….

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Po večeři (k níž v kompletní čtveřici zasedly hned, jakmile se vrátily z odpolední vycházky, a ...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
0