Pochopitelně i tento BIBLICKÝ TEXT je díky své dynamice a především náruživosti BOŽÍHO SLOVA velice poučný. Přes to, že jsem ho takto zkrátila, končí velmi dobře a to spasením. Avšak i toho nejzarputilejšího věřícího může byť krátkodobě postihnout krize víry… Obzvláště v případě, že se jedná o nám velmi blízkého člověka. Nakonec se k němu opět vracíme a žádáme… Źádáme, aby nás zbavil toho zdánlivě nekonečného utrpení.
Obavy z následků našeho konání
Pocit provinění je účinný pouze v případě, že se jedná o jedince, který má soudnost a svědomí. Ale i takový člověk může někdy jednat unáhleně. A tím je pro něj následný pocit viny zhoubnější. Takoví lidé se každé ráno probouzí se strachem a slepě doufají, že pomine…
Nečistá krev
Pohybující se ruka píše, když to psala, hýbe se dál, se zbožností svou zůstane na věky, i když má ty své kranfleky a osud hříchy zpečetěný, od pekla jen krůček. Potůček čekal na něj v dáli, kde pokoušel očistit svého ducha, poddaní vesele mu hráli. Přesto, že urozeného původu jméno jeho bylo, krev v žilách mu čpěla jako jed v ústech hada. Na milost a nemilost vydán, podřídil se svému osudu, avšak konec mu dosud vzdálený, jal se od něj odvrátit jako Bůh od nevěrného poustevníka. Přec den dlouhý jest tomu, jehož hříchy nemajíc hranic a právě v okamžik poznání na něj sesláno prokletí věčnosti, které ho bude sžírat jako kyselina čpějící věčných chvílích. Ten, jehož myšlenky hloubajíc do černoty duše své a neubráníc se pokušení, bude v ní uzamčen a nikdy se již nevrátí zpět. Krev sršící proudem není vykoupením, nýbrž dalším hříchem, jehož dotyčný se nikdy nezbaví, táhne za ním dál jako zápach, již není cesty domů, není vykoupení.
Den zavládl nocí, mocní oplývající mocí, avšak ne nadlouho, skonají, zdechnou, s ostatními mrtvolami brzy se střetnou. Nechť beránci boží, jež snímají hříchy světa, smilují se nad jejich koncem. Avšak skoupost na slovo jejich, nesmývatelné jest. Koruna stromu, měna či koruna krále navždy zůstane symbolem nadřazenosti, přestože má být ukázkou respektu, jenž nikdy nezhasne. Nebýt kouzla přírody, jako takové, ani si možná neuvědomíme, jak krásný může být život. Milost Pána našeho, Ježíše Krista, nad námi drží ochranou hůl, ale pokud se prohřešíme proti němu nebo proti Bohu, odvrhnou od nás svou tvář. Neboť jejich moc i sláva jsou neporovnatelné s námi, našimi možnostmi, činy.
Had, jež uhnízděný je hluboko v jejich srdcích jest přímým důkazem toho, jak pečlivě dbali o svou duši, skonali rovnak jako on. Nebyli vzorem čestnosti ani čistoty, avšak byli špatnost a špína sama. Temnota ve které žili, možná srovnatelná s hlubinami věčnosti. Život bez lásky je jako chléb bez soli. Někteří lidé si z počátku myslí, že to není možné, avšak brzy zjistí, kde je pravda.
Dítě, které se narodí, potřebuje náležitou péči, jinak skončí jako ten hříšník, který jej počal. Na všech cestách života kráčíme dlouhou stezkou. Ne vždy dorazíme tam, kam jsme chtěli. Záleží na naši pevné vůli a schopnosti druhých odpouštět.
Úryvek ze žalmu 37, Davidův
Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, druhého obdrží zemi. Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
Nápad – ★★★★☆
Téma lidského utrpení, hříchu a hledání naděje ve víře je nadčasové a pro žánr pojednání se skvěle hodí. Oceňuji, jak hluboce se zamýšlíš nad morálními otázkami a nebojíš se jít až na dřeň vlastních pochybností. Myšlenkový přesah textu je velmi silný, i když občas trochu překotně skáče od jednoho filozofického problému k druhému.
Atmosféra – ★★★★☆
Z tvého textu přímo sálá silná emoce, melancholie a upřímné hledání smyslu života, což čtenáře snadno vtáhne do tvého vnitřního světa. Kontrast mezi drsnou realitou a duchovní nadějí vytváří velmi hutnou, až existenciální náladu. Podařilo se ti výborně zprostředkovat tíhu lidského údělu i úlevu, kterou nacházíš ve víře a biblických textech.
Provedení – ★★★☆☆
Tvá slovní zásoba je bohatá, ale textu by velmi prospělo sjednocení stylu; míchání archaismů s hovorovými výrazy působí místy rušivě. Největší překážkou v plynulosti čtení je extrémní nadužívání tří teček, které text zbytečně kouskují a ubírají mu na údernosti. Dej si také pozor na formální úpravu, jako jsou mezery před interpunkcí a nekonzistentní psaní velkých písmen, avšak hloubka myšlenky tyto formální nedostatky naštěstí vyvažuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi osobní a hluboce procítěné pojednání, které nutí čtenáře k zamyšlení nad vlastními hodnotami a morálkou. Ačkoliv stylistická a formální stránka textu potřebuje ještě trochu péče a učesání, tvůj zápal a schopnost sebereflexe jsou obdivuhodné. Pokračuj v psaní a zkus příště své silné myšlenky formulovat do ucelenějších odstavců s klasickou interpunkcí. Rozhodně máš světu co říct!