„Vidíte to, slečno 88888, překročil jsem neviditelnou mez. Tohle nechtěli, abyste věděla. Teď vidíte, jak s náma hýbou jako s marionetama. Tančíme, jak oni pískaj…“ hihňá se 64271 než mu vrazím kapesní nůž skrz oční důlek do hlavy.
Poslouchej svou rádiovou slečnu a vše bude v naprostém pořádku!
Na ruce mi ustane trocha krve. Otřu si ji do svých pánských kalhot, upravím si límeček pánské košile a doufám, že nyní své nové místo převezmu jako správný gentleman.
Výborně. Nyní můžete postoupit do další místnosti.
V podlaze se otevře kruhový průzor. Přistoupím k němu. Zespodu táhne studený průvan a neuvěřitelný zápach zetlených těl. Pokrčím rameny a skáču dovnitř;
vždyť rádiové slečny mají vždycky pravdu.
Jakmile zmizím pod podlahou v obrovské odpadní šachtě, stejný průzor se otevře pod tělem mrtvého muže. Místnost se pak opět uzavře a vrátí do původního stavu. S tichým klapnutím dveře ve stěně vpustí dovnitř dvě nové osoby. V pozorovatelně o několik pater dál sedí u monitoru supervizor a jeho náměstek.
Náměstek řekne:
„Který z těchto dvou má ambice a který názor?“
„Vždyť je to jedno, stejně se potřebujeme zbavit obou…“ pousměje se supervizor.
Hlasité předčítání
