Jako vlastnosti, z nichž se ve výsledku díky představivosti, a také případně samovolně vznikajícím analogiím, skládá ono postupné cosi – tělo textu pozorovateli ve výsledku připomínající tamtu vnější tělesnost již tolikrát zmíněné sestavy dílců figury zvané matrjoška.
.
A kdybych měl z nějakého ústředí přikázáno povinně shrnout do jediného povzdechu výsledek všech mých zatím předchozích pamětí, pak by takový výrok zněl:
.
Kde pak jsou tamty ony časy věhlasu bohatýrské slávy kudlovské modelárny nebo rekvizitárny pražského Studia Jiřího Trnky, jež jsem zevnitř znával, kde že ony všechny takovéto scénické předměty a dekorace kdeže ony dneska jsou…
.
.
[ bylo pokračováno – jakož ještě pokračováno i bude ]
.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neobyčejně originálním a intelektuálně podnětným propojením antické filozofie, moderní kinematografie Wese Andersona a fenoménu miniatur. Myšlenková linka pátrající po definici žánru ‘quirk’ pomocí nečekaných asociací, jako je koupelnová vana nebo umění Mar Cerdà, je velmi osvěžující. Je vidět, že autor má široký kulturní rozhled a dokáže nacházet fascinující souvislosti tam, kde by je jiní nehledali.
Atmosféra – ★★★★☆
Text dokáže čtenáře vtáhnout do specifické, až snově melancholické nálady, která přesně odpovídá probírané estetice Wese Andersona. Vložení osobní nostalgické vzpomínky na závěr dodává jinak teoretickému pojednání velmi lidský a emotivní rozměr. Místy však atmosféru trochu narušují surově vložené internetové odkazy a kopie AI textů, které působí poněkud mechanicky.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je velmi bohatá a slovní zásoba obdivuhodně široká, což k žánru pojednání skvěle sedí. Text však místy trpí přílišnou složitostí a šroubovaností dlouhých souvětí, ve kterých čtenář snadno ztratí nit, a plynulosti nepřidává ani syrové vkládání URL odkazů. Doporučil bych myšlenky více učesat, zkrátit některá souvětí a citace z externích zdrojů organičtěji zapracovat do vlastního autorského textu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně zajímavý a myšlenkově bohatý text, který balancuje na pomezí uměnovědného eseje a postmoderní koláže. Autor prokazuje obrovskou erudici a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející světy do jednoho fascinujícího celku. Pokud se v budoucnu podaří text stylisticky odlehčit a lépe integrovat citované zdroje, vznikne skutečně brilantní a čtenářsky uhrančivé pojednání.