.
Berlínský pan dekoratér Simon Weisse by mohl povídat…
.
.
A poněvadž takováto až nutkavě se vnucující předkinematografická tendence je nejenom v mém diváckém případě životaschopná, v souvislosti se scénou devítiprsté Margot Tenenbaumové hovící si ve vaně jsem při navazujících zcela náhodných internetových hledáních až osudově přesně narazil na onen časopisový obrázek miniatury dotyčného záběru z filmu o filmovém životě členů rodiny Tenenbaumových, jehož prostřednictvím jsem autorce jiného druhu miniatur mohl přiřknout jméno.
Jakožto oprávněnost existence.
Proto se od této chvíle nazvání jedná o jakousi nejenom v internetových krajích podle jména již známější Mar Cerda, psanou i jako Cerdar, výtvarnici z Barcelony.
Kromě jiného i o absolventku studijního oboru zvaného výtvarná režie – v současných českých vysokoškolských luzích, hájích i hymnických skalinách samozřejmě naprosto neznámého.
.
.
Miniaturní scény inspirované tradicí diorámat, které tato autorka realizuje i podle dalších jiných záběrů excerpovaných z filmů Wese Andersona, jsou celé vyrobeny nebo jen vystříhány z papíru a pojednány akvarelovými barvami.
Jejichž obdobné tlumené barevné odstíny, které někteří recenzenti přehnaně nazývají pastelovými, zatímco jiní i pohádkovými, jsou v obojí případě typické i pro výslednou vzhlednost filmů Wese Andersona.
.
.
Bez jakýchkoli hysterizujících příkras je tedy možno napsat, případně slovy charakterizovat, že jeden druh filmové divadelnosti takto přichází – aby po následné revizi Mar Cerdou autorsky povýšen se do prostorů příštích filmových invencí zase vrátil.
Popřípadě navrátil.
Připomínaje navenek onen propletenec úzce vzájemných roztodivných spojení, kterými každé umělecké dílo vzniklé v žánru quirk navenek působí, neboť takové je.
.
.
Výtvory Mar Cerdà se vejdou do dlaně nebo dovnitř oplechovaného vnitřního prostoru dutiny konzervy zbylé od zevnitř vyjedených sardinek.
Prostorově větší objekty snad ani netvoří.
Z tohoto umenšujícího pohledu nazřeno, obdobně platí, že kolekce jejich minuciózně propracovaných miniatur jsou i Wese Andersona dílčím tvůrčím oborem.
.
.
Avšak podíváte-li se na popisované konzervanční, či konzervovávající, objekty ještě jiným způsobem, možná i vás napadne, že se jedná o svého druhu plošně prostorová vyobrazení, která připomínají tradici šperků nazývaných medailony, popřípadě ještě starší škapulíře, jako amulety odkazující na příručních schrány církevních relikvijních ostatků.
Víceméně v duchu nápovědi, podle níž je v některých souvislostech oko rovno kapli.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neobyčejně originálním a intelektuálně podnětným propojením antické filozofie, moderní kinematografie Wese Andersona a fenoménu miniatur. Myšlenková linka pátrající po definici žánru ‘quirk’ pomocí nečekaných asociací, jako je koupelnová vana nebo umění Mar Cerdà, je velmi osvěžující. Je vidět, že autor má široký kulturní rozhled a dokáže nacházet fascinující souvislosti tam, kde by je jiní nehledali.
Atmosféra – ★★★★☆
Text dokáže čtenáře vtáhnout do specifické, až snově melancholické nálady, která přesně odpovídá probírané estetice Wese Andersona. Vložení osobní nostalgické vzpomínky na závěr dodává jinak teoretickému pojednání velmi lidský a emotivní rozměr. Místy však atmosféru trochu narušují surově vložené internetové odkazy a kopie AI textů, které působí poněkud mechanicky.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je velmi bohatá a slovní zásoba obdivuhodně široká, což k žánru pojednání skvěle sedí. Text však místy trpí přílišnou složitostí a šroubovaností dlouhých souvětí, ve kterých čtenář snadno ztratí nit, a plynulosti nepřidává ani syrové vkládání URL odkazů. Doporučil bych myšlenky více učesat, zkrátit některá souvětí a citace z externích zdrojů organičtěji zapracovat do vlastního autorského textu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně zajímavý a myšlenkově bohatý text, který balancuje na pomezí uměnovědného eseje a postmoderní koláže. Autor prokazuje obrovskou erudici a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející světy do jednoho fascinujícího celku. Pokud se v budoucnu podaří text stylisticky odlehčit a lépe integrovat citované zdroje, vznikne skutečně brilantní a čtenářsky uhrančivé pojednání.