Svět je krásný, když se člověk čas od času trochu zblázní a tuto myšlenku se snažím sdělit všem přítomným, aby pochopili, jak je svět pestrobarevný a není potřeba se za každou cenu držet správné a jediné životni etikety, která je nám podprahově podsouvána společností. Cítím v sobě vnitřní pnutí. Mám potřebu něco říct a spoustu jiných myšlenek vykřičet do davu, abych byl pochopen a měl pocit uznání za to co je správné. Trhám ze sebe kousky skafandru a odhaluji svoji přirozenost. Přeskakuji z postele na postel jako přestřelený anděl posílen neuváženou dávkou pilulek po nebeských mrakových polštářích rozhazující letáky s osvětou že bude líp.
Nastoluji mír! Tohle je mé poselství všem budoucím generacím! Jsem svobodný a vám doporučuji to samé. Osvoboďte svoje duše a konejte dle svého nejlepšího přesvědčení. Vykřikuji, až mi v krku vibruje bránice a tak zním jako by někomu upadly bicí nástroje ze schodů.
Ve vrcholu mé intenzivní snahy dat světu na vědomí, že způsob jakým se dá žít bez pokrytectví, záště a solidarity mezi lidmi, mě náhle někdo poráží na zem. Uvědomuji si, že jsem za své myšlenky umlčen a vzorec ,,pravda bolí,, je náhle opodstatněna.
Najednou se kolem mě utvořil kruh. Pečovatelé na mě skáčou jak děti do podzimního listí a uvědomuji si, že mé poselství se pomalu chýlí ke konci.
Do toho! Ukaž jim kdo je tu pravý blázen! Vykřikující obézní trpaslík s motýlími křídli na zádech podobající se spíše dobře napasené larvy okvětních lístků, jenž čekající na své vylíhnuti, kterému jak pevně doufám sem dal podmět k tomu aby zvlétl a oprostil se od útlaku, jenž je na něj zcela jistě kladen. Snad přijde i jeho čas kdy se z kukly vylíhne a stane se stejným poslem svých neoblomných myšlenek jako já.
V tu chvíli se o mě pokouší urostlý ošetřovatel a svírá mě pod krkem, jako by jsme spolu trávili nezapomenutelné chvíle u čajového dýchánku a jeho maskulatůra mi brání ve volnem dýcháni. Připadá mi jako zápasník MMA, který si odskočil na dobrovolnou stáž v našem malebném ústavu.
Jsem definitivně zpacifikován a namísto skafandru jsem byl převlečen do slušivé bíle košile, která mi umožňuje propustku do černé díry, kterou jsem sem proniknul. V zápětí dostávám předkrm v podobě dlouhé injekční stříkačky, za kterou by se nemusel stydět ani kvalifikovaný sportovec v podobě hodu oštěpem.
A tak mě už opět vlečou přes dlouhou chodbu slávy do černé díry, kde mi budou poskytnuta další neočekávaná dobrodružství, kde budu mít možnost neomezeného cestovaní vstříc novým dobrodružstvím.
Kosmonautem se nemůže stát každý z nás, ale jsou možnosti mezi vesmírem a zemi, kdy fantazie nemá hranice a tak mužem povolit uzdu své individuální seberealizace, čili v dnešní době požitek čirého šílenství.
Hlasité předčítání
