Vstala jsem,Kuba u dveří zvedl hlavu a podíval se na mě. Tak jsem mu řekla:,,Víš Kubo,budu muset pryč,tak mě neprozraď,prosím neštěkej,jo?“
Pes vstal, šel ke mně,vyskočil na sedačku a spokojeně se tam usadil,tak jsem pejska chvíli hladila,pak vstala ze sedačky,svlíkla půjčený oblečení a oblíkla si svoje usušený bílý šaty. Kuba mě pozoroval,ale ze sedačky se ani nepohnul,byla jsem na to ráda,zamávala jsem mu a zavřela za sebou dveře od chaty,snad se na mě nenazlobí,že jsem zase zmizela bez rozloučení?!
Šla jsem dolů,lesní cestou k jezeru,u jezera zavolala na Bojku:
,,Bojko,kde jsi,prosím ukaž se mi!“
Ale neukázal se,tak jsem šla okolo jezera až k vysokým břehům,dívala se,kde asi by mohla být ta Bojkova houpačka?Když se najednou ta houpačka objevila přímo přede mnou!To se mi líbilo,sedla jsem na houpačku a čekala,až se Bojka objeví!Když se u mě objevil,měla jsem s toho velkou radost,Bojka možná taky?Nevím,sice se usmíval,ale možná jen proto,že se těší,až se s ním pohoupu,skočíme do vody,pak do víru a bylo to super! Podíval se na mě,zeptal se:
,, Chceš ještě jednou?“ Nevěděla jsem,co na to hned odpovědět,tak Bojka řekl:
,,Tak né,no nevadí,tak zase příště,ano?“
Kývla jsem:,, Jo, zase příště!Díky moc,že jsi mě zachránil,když jsem se topila!“
Bojka se usmál,řekl:,,Není zač,rádo se stalo!“
Pak jsme se na sebe chvíli dívali,Bojka zklamaně řekl:,,Pro mě je moc nebezpečný se s tebou přátelit,víš proč?“
Kývla jsem:,,Asi vím,vidíš mi v očích obra?“
Bojka na to povzdechl,řekl: ,,Já se obra moc bojím,nechci s ním mít vůbec nic společného!Už jednou mě málem dostal kvůli zlým Pijavicím!Je někdy moc těžký se vyhýbat všem obřím odchytávačům,je mi to moc líto,že zrovna ty musíš patřit k obrovi!“
Smutně jsem řekla: ,,Promiň Bojko,taky je mi to moc líto!Nechci tě nijak ohrozit,nechci,aby ti obr k vůli mě ublížil,tak asi raději půjdu!“
Bojka mě objal, řekl:,,Ale když se zase budeš chtít zhoupnout a zatočit ve víru a propadnout skrz,tak víš,kde mě najdeš,nechal bych tě u sebe ještě usušit!“ ,,Díky,ale myslím,že bude lepší,když už se rozloučíme!“
Řekla jsem i když mi s toho bylo moc smutno! Tak jsme se rozloučili,Bojka zmizel do své skrýše a já se vydala cestou dál do Podzemní říše!
Na návštěvě u krále Silvera v Podzemní říši
Zabloudila jsem na pro mě už známé náměstí podzemní říše,zamířila jsem ke stříbrné soše krále Stříbrňáka. Dívala jsem se kolik moc vyhořelých svíček tu přibylo,když v tom se v dálce objevil průvod. Plecháči kráčeli před královským vozem,na voze seděl král uprostřed dvou princezen,za vozem byly dvě věštkyně a za nimi ještě další plecháči,zastavili u fontány a král seskočil s vozu a vydal se v doprovodu dvou plecháčů ke stříbrné soše,zapálil tu svíčku,pak si mě všiml,jak tu stojím,usmál se na mě,řekl:
,,To je ale milé překvapení,tebe bych tu nečekal,vůbec jsem nemyslel,že jsi ještě mezi živými!“
Přiblížil se ke mně,potichu se zeptal:
,,Utekla jsi obrovi?Nevíš co je s Ohynem?Věštkyně tvrdí,že ho obr tak moc udolal,že s něj nezbyl žádný plamen,jen šedý kouř!Obr mi na otázky,co je s Ohynem nic neodpoví,já se tak dlouhý čas marně snažím od někoho dozvědět víc!Cokoliv o Ohynovi!Ale zůstávám bez odpovědí!Vezmu tě k sobě na návštěvu a ty mi prozradíš,co je s Ohynem,souhlasíš?“
Hlasité předčítání