Chytil ji kolem ramen a odvedl pryč. Zhasl a zamkl za sebou dveře. Osaměla jsem.
Přešla jsem k oknu. Měsíc se prodral mezi mraky. Bylo po něm světlo jako ve dne.Hezký úplněk. To znamená, že v Temnovišti právě probíhá strašidelná ohnivá oslava. Nepociťovala jsem touhu tam být. Vůbec mi nevadí,že tam nebudu. Půjdu raději navštívit Děsmana…
1.Jiná kniha
Děsman dodržel slovo,když mi minule slíbil,že mi dovolí,abych si prohlídla jednu knihu,měl ji pro mě nachytanou a když jsem k němu přišla,tak mi ji podal a vrzavě řekl:
,,Opatrně s ní,je hodně stará!”
Usedla jsem vedle něho na starou sedačku a otevřela knihu,na začátku byl obrázek čaroděje a podivné znaky,asi jeho jméno?Prohlížela jsem si knihu dál,nebyla to přesně ta kniha,kterou jsem si přála vidět,ale ta v zrcadle mi přeci řekla,že už ji tu Děsman nemá,protože ji dal čaroději,který chtěl zachránit s nepropustné truhle Nata Přivolávače, kterého uvěznil temný obr a stín řekl,že obr uvěznil i toho čaroděje,takže jsou oba u obra ztraceni,to mě moc mrzí,prohlížením této knihy a přemýšlením o záchraně čarodějů uvězněných u obra v Temnovišti mi tu rychle utekl čas a Děsman vedle mě začal být netrpělivý,zeptala jsem se ho:
,,Tento čaroděj,kterému patří tahle kniha,je ještě někde živý,nebo ho pohltila ta příšera s poslední strany?”
Děsman vrzavě odpověděl:,,Neviděl jsem ho tu věky,tak už nejspíš nebude mezi živými,stíny ho neobjevily,nedoneslo se mi o něm vůbec žádných zvěstí a tahle kniha je jediná,co tu po něm zbylo a proč jsem ji tu knihu vlastně ukázal?Měl znamení v obou dlaních a přesto,jak byl mocný,tak ho nejspíš ta příšera dostala,je to varování,i když má někdo znamení ve dlani,není nepřemožitelný a měla by být opatrná,jestli nechce zemřít mladá!”
Děsman mi knihu vzal a zavřel ji,moc jsem toho s ní nezjistila a Děsman už mě posílal zase pryč.Tak jsem od něho neochotně vstala:,,Tak díky za tu knihu,chtěla bych si ji pak ještě líp prohlídnout,nebo mi dovolíš ještě prohlídnout si jinou?”
Děsman řekl:,,Měla by se raději zajímat o něco jiného,než o tyto staré knihy,plné záhad a nebezpečí!Zapomenout na znamení a začít se snažit žít normální pozemský život,bez stínů,bez příšer a taky bez čarodějů!Nevím,co ji pořád na tom tak láká!Nečeká ji náhodou v podkroví někdo?”
Odháněl mě už Děsman pryč,asi jsem ho zas moc unavila?Tak jsem raději odešla,ale v podkroví na mě nikdo nečekal,rozhlížela jsem se tu a přemýšlela,kudy se dostanu do skryté části,tak jako minule?Trefím tam i bez toho stínu?
2. Skryté tajemství v podkroví
Světlo měsíce slabě osvětlovalo staré dřevěné trámy a zaprášené kouty. Vzduch byl těžký, skoro jako by mě objímala přítomnost něčeho starého a zapomenutého. Každý krok na prknech vrzal a rezonoval jako vzdálená ozvěna. Bylo to ticho, které by mě kdysi děsilo, ale teď mě podivně uklidňovalo.Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy mě stín poprvé zavedl do té skryté části podkroví, kterou jsem si přála objevit sama. Bylo tam cosi zvláštního, něco, co mi unikalo.
Rogas říkal, že se nikdo nikdy nepokoušel najít tu skrytou část. Možná na ni všichni zapomněli, možná si mysleli, že to byl jen výmysl. Ale já přeci věděla, že existuje.Začala jsem prohledávat každý kout. Odsunula jsem staré bedny plné rozpadlých knih, převrátila zaprášené pytle s oblečením ,které tu byly navršeny pod přehozem u stěny. Nakonec jsem si všimla něčeho zvláštního – ve zdi dole za jedním prknem byla mezera, sotva postřehnutelná, ale přesto tam byla.
Hlasité předčítání