Moran se mi díval do očí s něčím, co by se dalo nazvat zoufalstvím, a já cítila, že mezi námi se něco neviditelného změnilo, ale co to bylo, to jsem vůbec nechápala.
„Budu muset držet za královnu období smutku,tak se tu nějaký čas neukážu a na úplňkovou oslavu ohňů taky nepřijdu.“ Řekl smutně.
Moran na mě ještě chvíli upíral oči, než odešel.
Když Moran odešel, obr na mě kývl:„Toto, co se stalo Moranové Lucindě, tě asi hodně zasáhlo, co? Proto tě vezme Ohyn do věže. Bude tě tam hlídat,dokud nepřijdu. Tvoje útěky k Silverovi musí přestat.“
Cítila jsem tíhu jeho slov, ale věděla jsem, že mi to jen tak neodpustí: „Slibuj mi, že už nebudeš utíkat a nebudeš se pokoušet používat to znamení!“ Přísně přikázal.
„Slibuji,“ odpověděla jsem tiše, i když jsem nevěděla, co všechno tím slibuji.
Hlasité předčítání
