Tanečky v lázních
Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrnáct dní pomůže k částečnému vyřešení mých tělesných problémů, nebo mi alespoň uleví od bolesti.
Přisedl si ke mně muž a hned spustil: „První den? To já mám za sebou do prdele víc jak půlku. Karel,“ a podával mi ruku.
Zrovna jsem měl v jedné ruce vařené vejce a ve druhé slánku a nůž a plnou pusu vajíčka a chleba. Po vteřině, když jsem se snažil o náznak, že nemohu, přisednuvší znejistěl ale i tak se bez okolků posadil. Měl jsem co dělat, abych při pohledu na jeho reakci nevyprskl vajíčko na stůl. Když se mi konečně ústa uvolnila a já mohl již promluvit, naschvál jsem počkal, až bude host sedící naproti v té samé poloze, jako jsem byl já. Vstal jsem a nastavil mu svou paži. „Venda. Těší mě. A v prdeli mám dvě půlky.“ Jen počkej, já ti ukážu. Obtěžovat hosty, když jedí. Karel s plnou pusou vstal a snažil se mi podat svou pravici, přesto, že v ní měl vařené vejce. Ve druhé svíral slánku a chléb. Potřásl jsem mu rukou tak vehementně, až jsem mu ono vařené vejce rozmačkal a tím třesením vysypal i obsah slánky na stůl.
„Já jsem kurva už,“ nenechal jsem ho domluvit. Mám rád svůj rodný jazyk a na takové věty jsem připraven okamžitě reagovat. „Ty jsi už kurva? To já myslel, že se takovým jako ty říká kurevník.“
„Ale ne, já chtěl říct ty vole, že,“ opět moje stará bolest. Nenávidím lidi, kteří za každým slovem říkají vole.
„Promiň, ale já snídám radši s lidmi, než s volama.“
Konečně muž pochopil, s kým snídá a nechal mě dojíst. I přesto, že se mnou ukončil konverzaci, stačil během jídla pronést šest sprostých slov na účet kuchaře, kuchyně, obsluhy a uklizečky. O té poslední se vyjádřil jedním krátkým, výstižným slovem, které bych v křížovce zapsal legendou jako spodní část ženy na čtyři. Jak jistě správně tušíte, pata to není.
Při obědě si Karel sedl k jinému stolu. Vůbec mě to nemrzelo. Jenže ke mně si přisedla dáma, která byla o dvě století starší, než já a dělala na mě cukrbliky tak vehementně, že mě přešla chuť na jídlo a toužil jsem, aby mě Karel otravoval svými vulgaritami.
„Jestli nemáte po obědě napilno, mohli bychom si zajít do nějakého musea, či na konzert. Miluji staré věci.“
Nejsem hrubián a tak jsem radši neodpověděl, že staré je také pořekadlo, svůj k svému a jen jsem podotknul, že hudba není věc.
„To byla pouhá komparace,“ dodala.
Vyslovovala ty hlásky tak urputně, že jsem jí odmítl slovy: „Je mi opravdu líto, ale mám ještě thajskou erotickou masáž. Jestli budu mít znovu tu ďáblici jako včera, budu za dvě hodiny unaven stejně, jako po návštěvě obou vašich historických institucí.“
Ani dáma si ke mně již nikdy nesedla. Zato večer, když jsem se procházel po krásné kolonádě, mě oslovily dvě, no řekl bych krasavice přibližně v mém věku, ale budu objektivní. Oslovily mně dvě postarší dobře udržované historické památky.
„Nechtěl byste si jít zatančit?“ zeptala se ta s novou omítkou na tváři a s podepřenými prsy silikonovým lešením.
Hlasité předčítání