Nechci ještě zpátky k obrovi!
Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc přihodilo a řekla mu o čaroději ve věži s té knihy, kterou mi posledně ukazoval. Děsman mi na všechno přikyvoval a u toho mručel,vypadal jakýsi víc zestárlý a ustaraný,než kdy před tím,pak zamyšleně a vrzavě promluvil:,,Stínové to věděly,tohle jim neodpustím!Ani jí to neodpustím!”Ukázal na mě a přísně řekl:,,Měla by se raději vrátit zpátky k obrovi! V domě ji už nikdo nečeká a akorát se zapletla do dalších nebezpečenství!”
Tak jsem Děsmanovi řekla:,,Ale já nechci zpátky k obrovi! Děsmane prosím,pomoz mi s tím!Chci najít poslední díl mapy a zachránit svoji část duše za zrcadlem,čaroděj řekl,když to dokážu budu pak silnější!”
Děsman na to nespokojeně zahučel:,,Nebo přijde o další část a pak bude úplně bezmocná,ve dlani ji místo znamení zůstane černá ošklivá jizva a obr ji pak sežere,ani nemrkne a bude pryč,tak jako všechny ostatní před ní!”
To mě vyděsilo,zeptala jsem se:,,Myslíš,že mě obr nezabil jen kvůli tomu znamení?”
Děsman pohnul ramenem,odfrkl si a zašklebil se:,,To nikdo neví proč si ji pořád nechává,jen ona sama ví,co a jak je mezi ní a obrem!Ale je možné,že bez znamení přijde o ochranu a pak s ní bude konec!”
To mě docela vyděsilo,ale Děsmanovi jsem řekla:,,Přála bych si tu raději s tebou zůstat a vyřešit konečně jednou pro vždy,co tu mám!Prosím,nezlob se na mě za to a pomoz mi s tím!”
Děsman se zatvářil vyčerpaně,řekl:,,Nechala to na příště,nesmí chtít všechno hned!Potřebuju si odpočnout a popřemýšlet o tom,ona by měla raději za tím svým Stříbrným náfukou!”
Tak jsem se na to trochu zasmála,jak zase nazval Silvera,řekla jsem:,,Dobře,odejdu bloudit do podzemí hledat cestu k Silverovi,ale hned jak to bude možný,tak se k tobě vrátím!”
Děsman pokýval,vstal ze sedačky,až to zavrzalo a zakřupaly mu kosti,vyprovodil mě ke schodišti dolů a ještě vrzavě připomněl:,,A raději nechtěla použít to znamení!”
Kývla jsem,zamávala mu a zmizela jsem do tmy podzemního bludiště.
V podzemní říši
Chvíli jsem tu procházela,když na mě někdo ze tmy zašeptal:,,Cesty se tu mění,nic není stejný,jen ti co se tu ukrývají a čekají ve tmě koho poltí,nebo snad kdo je odsud vyvede!”
Otočila jsem se za hlasem,ale nikdo tu nebyl!Moje znamení v levé dlani začalo pálit a já se začala obávat,co se zase přihodí?Uviděla jsem docela blízko světelný kruh,který tentokrát problikával v prostoru mezi zdmi,prošla jsem jím a objevila se v podzemní říši na mě známém náměstí!Šla jsem se ke kašně osvěžit a pak k soše stříbrného krále,viděla jsem,kolik moc je tu svíček a vosku!
Rozhlídla jsem se a zeptala se:,,Kdo tu je,kdo ke mně mluví?”
Byl tu ten ve stínu!Řekl:,,Neboj se,jen procházím s tebou!Zajímá tě proč tu Silver zapaluje ty svíčky pod tou stříbrnou sochou?”
Jo zajímá,kývla jsem a ten ve stínu řekl:,,Tuhle sochu vlastnoručně vyrobil Silverův nevlastní mladší bratr,měl Silvera moc rád,ale Silver ho nenáviděl!Může za jeho smrt!A tak chodí k téhle soše a myslí si,že když tu zapálí svíci a vzpomene si na svého už dávno mrtvého bratra,že ho to snad zbaví prokletí a bude mu odpuštěno,ale bohužel,tohle Silvera nikdy nezachrání!”
Hlasité předčítání
