Sedím na kameni u břehu mrtvého moře.
Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře.
Někde v dáli slyším zvuk potopených zvonů,
ozývá se krajinou, vzdává hold svým mrtvým Bohům.
Na kameni sedím dál a plavu ve svých myšlenkách,
pátrám po dobré události ve svých drahých vzpomínkách.
Nenacházím nic, jen nicotu a prázdnotu,
přeji si v nich mít alespoň pořádek a dobrotu.
Rytmický zvuk z hlubin moře už pomalu sílí,
Zavřu víčka, nadechnu se, čekám ještě chvíli.
Než vrhnu se do objetí své pohanské víry,
poslechnu si píseň vody, její chladné rýmy.
Potopené zvonyČetba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání