Středa – den šestý:
Největší kopec, IC, Pallas, Moraváci
Jeden by řekl, že když nás čeká jenom asi osm kilometrů, není kam spěchat. Ovšem vysvětlete to skupině A! Prý na nás počkají na vrcholu Taivaskero.
Jdeme víceméně pospolu a hrajeme hru na zakázaná slova. Čímž je téměř vyloučená jakákoliv debata. Pepovi je i tak do zpěvu: „Ta naše hospoda, vod zhora vod spoda…“ a už klikuje. Zakázané jsou všechny názvy věcí, po nichž Indy touží a veškerá zařízení, kde jsou k dostání. A najednou zjišťujem, že se nám ta slova pletou i do vět, kam vůbec nepatří – Pepa nám vypravuje o Pythagorově hospodě. A i Indy, co si na nás tu habaďůru vymyslel, klikuje.
Závěrečný stoupání vede kamenným mořem. Vydáme se zkratkou, ale moc si nepomůžem. Vrchol je v obležení psů – na rozdíl od Litvy a Lotyšska to vypadá, že kdo tady nemá psa, jako by nežil. Pořizujem si vrcholovou poloskupinovku, a můžeme jít zase dolů. Skupina A nečeká. Definitivně zatracuju sandále a obouvám si pohorky.
Krom Jindry s Lenkou, které cestou postihla drobná krize, nakonec dorazíme před IC v Pallasu zhruba nastejno. Skupina A to vzala prodlužovačkou, Helča a Jack zkratkou, eM a Indy trochu zabloudili.
IC je fajn, ale moc si toho v něm nekoupíme – já akorát bonbony ve tvaru sobích bobků a lakritsky. Helča chce koupit Jonáškovi sobíka, co bučí, ale Jack jí to zakáže.
Prej když bude stát pivo v hotelu do 5 eur, tak si jedno na chuť dají. Cha, chá! Stojí 8,20 eur, ale stejnak nikdo nepohrdne. Pět kousků a hambáč za 25 eur, večírek za sedm set, jen to hvízdne. Ale mají tu levný zmrzliny. Na mě s Lenkou koukají trochu divně, když si dohromady kupujeme už desátou. A také je za normální cenu (jako v obchodě) k mání chleba (tedy placky, co tu za chleba vydávají), máslo a mléko. Kupuju si od každého, protože eM jí jako kyselina, a veganských pomazánek máme pět. Vydržela jsem tedy být veganem 4,5 dne. (A jsem na to patřičně hrdá.)
Zhruba v devět, nasyceni a aspoň částečně ukojeni, odebereme se na Pallaskotu. Cesta je lemována soškama veverek cca po 100 metrech a každá z nich představuje určité náboženství – hinduismus, budhismus, … některými si nejsme jistý.
Tady večírek pokračuje. Bob a Rudánek už mají v kotě oheň. Popíjíme phu-er a tervu – kořalku, co smrdí uzeně a navíc je slaná. Hans tvrdí, že mu chutná.
Piňďa si dělá svůj ohýnek před kotou, a když jde pro dřevo, neudrží se a šťavnatě chválí pozadí jedné Fifinky, co se sklání ke stanu. Zatváří se kysele a vyjde najevo, že je Moravačka. Celkem jsou tři – ona, její brácha a Petr. Vaří si na Piňďovo ohni a ani déšť je nepřesvědčí, aby šli k nám. Jen brácha se osmělí, když zbylí dva jdou spát.
Mají takovej fofr výlet autem. Dnes byli na Nord Capu. Chtějí z Finska vidět co nejvíc. Vždy si vyberou nějaký park, dvě noci v něm přespí, někde se projdou a zase dál…
Tahle kota nepatří k největším, ale jelikož déšť neustává, spí nás v ní devět. Nepomáhá, že tři spí na zemi, Helča na lavici musí stejně spát do zatáčky.
Hlasité předčítání