„Ale… Co když mu parohy neupadnou?“ Ptal se Grimur, aby utišil svou duši, která tuhla nad strašlivou tíhou svého úkolu.
A Björn povídal: „Když mu parohy neupadnou, tak jsi málo třásl. Hihihi.“ A Erik ho hned spěchal doplnit „Ale pustit ho musíš. Hehehe. Přece nechceš rozzuřit Fenrira. To bys byl opravdový hlupák. Hehehe.“ A Grimur věděl, že strašlivého Fenrira rozzuřit nechce a Björn se zase přidal: „Takže když jelenovi parohy neupadnou, tak musíš chytit jiného jelena a zatřást s ním silněji. Hihihi.“ A než se Grimur rozhodl pro další otázku, Erik a Björn se dali na cestu ještě hlouběji do lesů a Grimur je musel následovat.
A tak Erik s Björnem vedli Grimura hlouběji do hlubin pradávných hájů a jejich boty překonávaly lesní podrost i vysoké kapradiny, zatímco očima hledali majestátné jeleny, jak okusují kůru stromů nebo se snaží najít laně, které by jim daly potomstvo.
A štěstěna se na ně skutečně usmála, když Erik a Björn ukázali na jelena statného, jakoby snad vystoupil z prastarých ság. Pomalu krok po kroku se plížili k tomu králi lesní zvířeny a jelen nedbal jejich přítomnosti a pak Björn vykřikl „Teď!“ a všichni tři vyrazili k jelenovi jako jeden muž. Avšak když jelen zpozoroval jejich kroky, rozeběhl se krokem rychlým, jako jsou větry západních moří a vyrazil přímo ve směru ke Grimurovi, který se svým nerovným krokem snažil jelena zastavit, ale nakonec nedokázal zareagovat, když zvíře změnilo náhle směr a běželo dál, zatímco Grimur pajdal za ním, ač bylo jasnější a jasnější, že nemůže svou kořist dostihnout a Erik a Björn stáli vzadu a smáli se, až se za břicho popadali.
A tak nezbylo, než pokračovat dále a hledat dalšího jelena, který by snad podlehl jejich snahám a dovolil zoufalému Grimurovi zatřást tím statným tělem, aby otřesy smetly jeho parohy a pomohly mu získat další ingredienci pro zázračný lektvar, který vyléčí jeho nesčetná zranění.
Jak postupovali dál stále temnějšími hlubinami lesa, se Grimur zamyslel nad tím, jak se asi cítí jelen zbavený svých parohů, na kterých závisí jeho postavení v životě lesních zvířat a pro sebe se omlouval tomu nešťastníkovi, kterého jistě nakonec chytí, doufaje, že by ten tvor sám odevzdal své parohy, kdyby věděl, čemu tím pomůže, neboť tak majestátné a nádherné zvíře, jakým jelen je, jistě disponuje soucitem k těm, ke kterým osud nebyl milostivý.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad spojit severskou mytologii s až groteskní výpravou za léčivým lektvarem je velmi osvěžující a zábavný. Motiv zlomyslných společníků, kteří si z hlavního hrdiny utahují, dodává klasickému hledání magických surovin skvělou dynamiku a lidskost. Příběh má jasný cíl a pointa s nalezeným parožím je milým, i když trochu předvídatelným, pohlazením na závěr.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se daří skvěle budovat kontrast mezi majestátním hvozdem plným mytických bytostí a komickými situacemi, do kterých se Grimur dostává. Odkazy na severské bohy a ságy působí přirozeně a krásně prohlubují pocit, že se nacházíme ve starých vikingských legendách. Emoce hlavního hrdiny, od odhodlání přes strach až po úlevu, jsou snadno uvěřitelné a čtenář s ním přirozeně sympatizuje.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi dobrou slovní zásobu a čtivé tempo, ale sráží ho zbytečně dlouhá, krkolomná souvětí, která často začínají spojkou a. V dialozích působí neustálé opakování citoslovcí smíchu po čase trochu rušivě, navíc je potřeba zapracovat na shodě přísudku s podmětem a interpunkci. Nenech se tím ale vůbec odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi poutavý a má obrovský potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milý a zábavný příběh, který šikovně balancuje na pomezí epické severské fantasy a odlehčené komedie. Tvá schopnost pracovat s mytologií a budovat sympatie k hlavnímu hrdinovi je obdivuhodná a dělá z textu příjemné čtení. Pokud v budoucnu zkrátíš příliš dlouhá souvětí a dáš si pozor na základní gramatiku, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký talent!