Snad aniž by sám chtěl, se jeho nohy rozhodly pro útěk a jelen běžel za ním, jako by snad neviděl nic jiného. Grimurovi boty dopadaly mezi větvičky keřů borůvek a slyšel za sebou kopyta jelenova a to všechno překonával smích Erika a Björna. Grimur utíkal a utíkal a vyběhl na nízký pahorek a na druhé straně upadl a skutálel se níže a zastavil se až dole, ležíc na zádech a viděl, jak nad ním přeletěl ten obrovský jelen, jakoby snad měl doletět do bájného Vinlandu, o kterém se nevěděla, zda vůbec existuje. Země se otřásla, když čtyřnohý král dopadl zpět na zemi a uháněl krokem ladným někam mezi stromy. Grimur si připadal malinký, jako brouk, který se setkal s královskou družinou, když pozoroval to majestátné stvoření.
Pak se jen Erik a Björn objevili nad Grimurem červení od smíchu, který se nevytratil z jejich tváří. „Vstávej, Grimure. Hehe.“ Začal Erik a hned pokračoval: „Tys to asi nepochopil. Jelena nechytneš tak, že před ním utečeš. Hehehe.“ Smál a Björn dodal „Vypadal jsi jako losos, když se snaží plácat z lodi z pátky do moře. Hihihihi.“
A Grimur ležel na zemi a zíral na ty dva a povídá: „Byl obrovský. Byl tak strašlivě obrovský. Nikdy bych jej nezastavil. Byl tak silný, jako obři ze ság a rychlý jako Sleipnir .“
„To tys byl slabý, Grimure. Pravý Viking se nezastaví před jelenem. Hehehe.“ Odsekl Erik a Björn se přidal: „Co jsi to za Vikinga, když se nepostavíš ani jelenovi? Hihihi.“ A Erik zase dodal: „A místo chytání jelenů se tady válíš s mravenci. Hehehe.“ A ukázal Erik pobaveně na mraveniště, které se rozléhalo hned vedle Grimura a jehož obyvatelé už šikovali své početné armády, aby ohromeného Vikinga vyhnali ze své domény.
Grimur navzdory svým bolestem vyskočil na nohy rychle jako nikdy předtím a poskakoval ve snaze setřást ty mravenčí vojáky, kteří se jali ukázat mu moc svých kusadel a Erik a Björnem se znovu smáli, že i stromům narušili jejich dlouhé rozjímání.
Když malincí mravenci uštědřili Grimurovi jeho porážku a Erika a Björna konečně opustila jejich škodolibá radost, dali se na další cestu a Erik s Björnem ponoukali Grimura, aby dalšího jelena už určitě chytil, protože se cítili unavení vším tím běháním za divou zvěří. Grimur pajdal za nimi a bál se. Bál se, že jelena nikdy nechytne.
Snad to byl právě tento strach, který lesní vládci ucítili. Snad pochopili, proč Grimur potřebuje jejich paroží a slitovali se nad zničeným nešťastníkem. Snad už chtěli, aby přestal otravovat jejich lesní království. Snad se nad ním usmál celý Asgard a nebo měl prostě jen štěstí. Pod vysokým stromem, jehož větve snad hladili břicha něžným mrakům, zahlédl parohy, jak leží na zemi, jakoby je tady snad někdo jen tak odložil. Zvedl je a se slzami štěstí v očích se zeptal Erika a Björna, zda jsou tyto parohy tím, co potřebuje do svého lektvaru a Erik jen pokývl hlavou a řekl: „Vypadá to, že i největší smolaři mají někdy štěstí. Hehe.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad spojit severskou mytologii s až groteskní výpravou za léčivým lektvarem je velmi osvěžující a zábavný. Motiv zlomyslných společníků, kteří si z hlavního hrdiny utahují, dodává klasickému hledání magických surovin skvělou dynamiku a lidskost. Příběh má jasný cíl a pointa s nalezeným parožím je milým, i když trochu předvídatelným, pohlazením na závěr.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se daří skvěle budovat kontrast mezi majestátním hvozdem plným mytických bytostí a komickými situacemi, do kterých se Grimur dostává. Odkazy na severské bohy a ságy působí přirozeně a krásně prohlubují pocit, že se nacházíme ve starých vikingských legendách. Emoce hlavního hrdiny, od odhodlání přes strach až po úlevu, jsou snadno uvěřitelné a čtenář s ním přirozeně sympatizuje.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi dobrou slovní zásobu a čtivé tempo, ale sráží ho zbytečně dlouhá, krkolomná souvětí, která často začínají spojkou a. V dialozích působí neustálé opakování citoslovcí smíchu po čase trochu rušivě, navíc je potřeba zapracovat na shodě přísudku s podmětem a interpunkci. Nenech se tím ale vůbec odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi poutavý a má obrovský potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milý a zábavný příběh, který šikovně balancuje na pomezí epické severské fantasy a odlehčené komedie. Tvá schopnost pracovat s mytologií a budovat sympatie k hlavnímu hrdinovi je obdivuhodná a dělá z textu příjemné čtení. Pokud v budoucnu zkrátíš příliš dlouhá souvětí a dáš si pozor na základní gramatiku, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký talent!