Úředník: Jenže my vám ten pozemek neprodáme.
Vepřík: Vždyť já ho nechci koupit.
Úředník: Když tam ale chcete mít sochu, musíte vlastnit pozemek.
Vepřík: Já vlastním pozemek.
Úředník: Nevlastníte.
Vepřík: Vlastním.
Úředník: Ten pozemek vlastní nějaký pan Kozel.
Vepřík: To je v pořádku. Já vlastním pozemek u Davle. Je na něm krásná tráva a otec kůzlete, pan Kozel si ho se mnou vymění.
Úředník: Proč nepostavíte tu sochu v Davli?
Vepřík: Byl jste někdy v Davli? Tam chcíp pes.
Úředník: Komu?
Vepřík: Co komu?
Úředník: Komu tam chcíp pes?
Vepřík: Já nevím, ale já chci tu sochu v Praze. Nejlepší by bylo v Masné ulici.
Úředník: V Masné? To je u Staroměstského náměstí.
Vepřík: To bude u mé sochy frmol, co?
Úředník: To vám nikdy nemůžeme povolit.
Vepřík: Proč? Z druhé strany radnice je husa.
Úředník: To není husa, ale mistr Jan Hus.
Vepřík: Napravo husa, nalevo prase, uprostřed kohout a velí tomu smrtka. To je zvěřinec! To bude vizitka!
Úředník: No jak chcete. Žádost podám, ale velkou naději vám nedávám.
Vepřík: To jste celý vy. Velkou naději vám nedávám. Když vám ale dám do obálky část honoráře z pohádek O hloupém vepříku, tak se naděje rozroste, co?
Úředník: Zkuste to a uvidíte ten frmol. Jo a pozdravujte paní svini a kůzle. Mimochodem, (nakloní se a šeptá) měl jste něco s kůzletem? Myslím jako na tu sochu.
Vepřík: Dejte mi povolení a pak vám to řeknu. Jo heleďte, já bych chtěl na tom pozemku taky postavit restauraci.
Úředník: Tam ale tuším jedna restaurace již stojí. Jmenuje se Zabijačkový ráj.
Vepřík: No a ta moje bude vegetariánská. Natruc všem vepřožroutům. Bude se jmenovat: Nežerte děti země.
Úředník: To je divná doba. Dnes budeme mít sochu milujících se prasat a zítra prasete s kozou. A pozítří?
Hlasité předčítání