2. Větráky a Buzludža
Ráno je trochu ležérní. Poměrně dlouho spíme a potom se dlouho balíme. Kolem nás projede po lesní cestě několik ZYLů naložených dřevem, ze kterých nám mávají rozesmátí Bulhaři. Balkán nás vítá v plné kráse. Krom toho nám také představuje své klima a již zrána tušíme, že bude vedro. První část cesty je skrytá v lese. Procházíme skrz nádherné bukové lesy a jde se nám veskrze příjemně. Obědváme ještě ve stínu stromů, odpoledne se však již dostáváme nad hranici lesa , kde do nás neúprosně pere slunce. Zato jsme však odměněni pěknými výhledy a vidíme i cíl naší cesty velkou betonovou stavbu ve tvaru disku na vrcholu jménem Buzludža. Zvláštní atmosféru navíc dotváří množství větrných elektráren, kolem kterých celé odpoledne procházíme. Zde se opět projevil Sajmi, který se pasoval do role Dona Kikota a začal všem větrákům nadávat a ujišťovat nás, že pokud někdy přijde apokalypsa, stane se tak skrze oživlé vzbouřené větráky. Diskuzí na toto téma zabíjíme značnou část cesty a k večeru se dostáváme pod Buzludžu. V plánu bylo spát u jeskyně, nacházející se pod kopcem, ovšem místo mnou předvídané oázy se z jeskyně vyklube bahnitá díra plná much. Naštěstí je o kus dál nádherný palouk s ohništěm, kde rozbíjíme tábor. Večer se ještě nalehko vydáváme prohlédnout si betonový monument a po luxusním západu slunce se vracíme do base campu. Je už tma, když rozděláváme oheň, potom chvíli koukáme do plamene a pak jdeme spát.
Hlasité předčítání