7. Pořád mlha, jdeme dolů
Ráno se probouzím lehce promoklej a nevyspalej. Potkávám Rockyho, kterej mi oznamuje, že jsou už dvě hodiny vzhůru a že jim vítr v noci rozlámal stan, pročež dopili flašku Jacka a překlepávali chladný ráno. Je pořád mlha. Balíme věci a rozhodujeme se k cestě dolů. Měli jsme sice v plánu ještě vyhlídkovou cestu, ale vzhledem k počasí to nemá cenu. Takže postupně klesáme první vejškový metry a za chvíli jsme pod mlhou. Pořád fouká, ale aspoň je vidět, takže se vydáváme na lehko na poslední vyhlídkovou terasu v horách a potom už jen klesáme. Vejškovejch dolů je hodně, asi osm kil a postupně je větší a větší vedro. Se stoupající teplotou se mění vegetace a za chvíli jsme v bukovým lese. “Welcome to Jizerky”, říkám si. Jdeme podél nádhernýho potoka a míjíme kaskády a vodopádky, až nakonec dorážíme do hospody, kde na nás čeká Šimon. Pijeme pivo a dáváme odpočinout našim zničenejm kolenům. Chci si dát čváňo a hledám po kapsách tabák. “Kurwa, kde je? Aha, v bundě. Kurwa, kde je bunda? Aha, nahoře na kopci. Kurwa.” Přemýšlím co dál. Nahoru na kopec je to dost vysoko a vzduch se tetelí horkem. Kouřim cígo od Šimona a přemýšlím, na kolik si cením svoji bundy. V tom hlásí Filip: “Hele, támhle nějaká ženská nese tvojí bundu.” A fakt že jo, prej ji našli na kopci a viděli nás, tak ji vzali dolů. Tisíckrát ji děkuju a chci ji pozvat na panáka. S díky odmítá, ale já jsem neskutečně šťastnej. Balím další cígo. Jdeme dál a končíme někde u řeky. Děláme oheň, zpíváme a pak jdeme spát.
Nápad – ★★★☆☆
Cestopisný deník z balkánského putování je klasickým a oblíbeným formátem, který sází na autenticitu a sdílené zážitky. Text funguje skvěle jako kronika pro zúčastněné, ale pro nezaujatého čtenáře by bylo dobré přidat nějakou nosnou myšlenku nebo hlubší reflexi, která by cestu sjednotila. Zkuste příště vybrat jeden silný moment, například setkání s mlhou na Botevu, a vystavět vyprávění více kolem něj, aby to nebyl jen chronologický výčet událostí.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá letní balkánské vedro, únava z těžkých batohů i bezstarostná nálada party kamarádů. Velmi dobře se vám podařilo zachytit kontrast mezi úmorným stoupáním a následnou euforií u piva nebo při nečekaném nalezení ztracené bundy. Emoce jsou upřímné a syrové, což čtenáře snadno vtáhne do děje a vyvolá v něm chuť vyrazit někam s batohem na zádech.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi svižné tempo a čte se jedním dechem, k čemuž přispívá váš uvolněný, hovorový styl psaní. Hovorová čeština a slang k tomuto typu osobního cestopisu sedí, ale místy je jich až příliš a text kvůli tomu působí spíše jako doslovný přepis vyprávění z hospody. Dejte si pozor na opakující se strukturu odstavců a zkuste občas zvolnit a barvitěji popsat okolní krajinu, abyste vyvážili dynamiku děje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a upřímný cestopisný črt, ze kterého dýchá radost z cestování a přátelství. Ačkoliv má text zatím spíše formu osobního deníku pro úzký okruh známých, váš přirozený vypravěčský talent a smysl pro situační humor mají velký potenciál. Pokud zapracujete na pestřejší stavbě textu a zkusíte jít v popisech více do hloubky, vaše příběhy budou bavit i širokou veřejnost. Určitě v psaní pokračujte, máte skvěle nakročeno!