6. Botev v mlze
Probouzíme se do mlžného rána. Je zima a fouká. Hned začínáme stoupat ještě asi 300 vejškovejch na vrchol Botevu. Jdeme od tyče k tyči. Někdy není další tyč skoro ani vidět. Míjíme pomník třech lidí, kteří tam před několika lety zmrzli. Po pár stech metrech se před námi z mlhy vynořuje vysílač na vrcholu Botevu. Slyšíme hřmění a následný déšť prečkáváme na zápraží meteorologický stanice. Svačíme a pokračujeme dál pod hřebeni. Pod Botevem se od nás odděluje Sajmi, kterýho bolej kyčle. Nám zbývá poslední část trasy v horách. Na mapě je značená, jako obyčejná pohodová hřebenovka. Místo ní si však dáváme sadu žebříků, řetězů a šplhání po skalách. To vše samozřejmě v mlze, větru a mrholení. Po několika hodinách přicházíme zničení do sedla, kde hodláme spát. Není tam voda, i když měla být a mi chceme čaj. Proto s Rockym a Tondou jdeme asi sto vejškovejch dolů pro vodu a pak zase nahoru. V sedle neskutečně fouká, a tak poprvé za puťák stavíme stany. Teda všichni kromě mě a bráchy, my stan nemáme. V noci mě pořád budí vítr. Je to, jako by mi co dvě minuty někdo začal lomcovat se spacákem.
Hlasité předčítání