1. Odjezd
S puťákem do Bulharska přišel Filip. Naplánoval trasu i dopravu a vlastně se tím mimo jiné stal vedoucím dorostu, čímž se přidal ke mě, Vojtovi a Káče. Opatření nám byly nakloněný, takže nebyl problém vyrazit. Celkem nás bylo 12, z čehož byli dva dorostenci, Tonda s Kočinou a zbytek byly starý známí chábři. S Filipem, bratrem a Rockym jsme se potkali už den před odjezdem, tedy v pátek 30.7. v Řepích. Celej den jsem ještě dobaloval a kupoval jídlo a pak jsme šli všichni relativně brzo spát, neb jsme vstávali před čtvrtou. Odjezd vlaku: sobota 31.7. v 5:22 z Hlavsonu. Takže před pátou jsou všichni shromážděný ve vestibulu. Teda všichni krom Šimona. Volám mu a zjevně jsem ho vzbudil. “Hej kámo, já jsem zaspal” říká mi chraplavým hlasem do telefonu. “Hm, dobrý no, jede to za 15 minut a staví to ještě v Kolíně a v Brně. Tak to zkus nějak stihnout”. Nasedáme do vlaku s tím, že se Šimon pokusí co nejrychleji dojet autem do Kolína, kde k nám přistoupí. Poslední zprávy od něj jsou “Kolín dáme”. Kupodivu se mu to opravdu podařilo a tak se už kompletní vezeme směr Budapešť. V Pešti přestupujeme na trolejbus, vezeme se na nádraží Keleti, kde objedváme kebab, dokupujeme zásoby piva a pokukujeme po místních slečnách.
Cesta pokračuje přes noc do Bukurešti, kde provádíme prakticky stejné činnosti a hodnotíme, že v Maďarsku jsou holky hezčí. Krom toho se Sajmimu podařilo nechat ve vlaku mobil, který se mu naštěstí pomocí rumunskýho policajta daří získat zpět ještě před odjezdem dalšího vlaku. Jedeme do Ruse, přestupujeme a pokračujeme do Gorné Oryachovice, kde se Rocky snaží neúspěšně vylovit jakousi plyšovou rybu z hracího automatu. Po čtyřicetiminutovém zpoždění nasedáme do vlaku, který nás již konečně odváží do cílové stanice, vesnice Krastec.
Vystupujeme z vlaku asi po půl hodině chůze přicházíme na první spací místo, kdesi v lese nad Krascem
Nápad – ★★★☆☆
Cestopisný deník z balkánského putování je klasickým a oblíbeným formátem, který sází na autenticitu a sdílené zážitky. Text funguje skvěle jako kronika pro zúčastněné, ale pro nezaujatého čtenáře by bylo dobré přidat nějakou nosnou myšlenku nebo hlubší reflexi, která by cestu sjednotila. Zkuste příště vybrat jeden silný moment, například setkání s mlhou na Botevu, a vystavět vyprávění více kolem něj, aby to nebyl jen chronologický výčet událostí.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá letní balkánské vedro, únava z těžkých batohů i bezstarostná nálada party kamarádů. Velmi dobře se vám podařilo zachytit kontrast mezi úmorným stoupáním a následnou euforií u piva nebo při nečekaném nalezení ztracené bundy. Emoce jsou upřímné a syrové, což čtenáře snadno vtáhne do děje a vyvolá v něm chuť vyrazit někam s batohem na zádech.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi svižné tempo a čte se jedním dechem, k čemuž přispívá váš uvolněný, hovorový styl psaní. Hovorová čeština a slang k tomuto typu osobního cestopisu sedí, ale místy je jich až příliš a text kvůli tomu působí spíše jako doslovný přepis vyprávění z hospody. Dejte si pozor na opakující se strukturu odstavců a zkuste občas zvolnit a barvitěji popsat okolní krajinu, abyste vyvážili dynamiku děje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a upřímný cestopisný črt, ze kterého dýchá radost z cestování a přátelství. Ačkoliv má text zatím spíše formu osobního deníku pro úzký okruh známých, váš přirozený vypravěčský talent a smysl pro situační humor mají velký potenciál. Pokud zapracujete na pestřejší stavbě textu a zkusíte jít v popisech více do hloubky, vaše příběhy budou bavit i širokou veřejnost. Určitě v psaní pokračujte, máte skvěle nakročeno!