6. Botev v mlze
Probouzíme se do mlžného rána. Je zima a fouká. Hned začínáme stoupat ještě asi 300 vejškovejch na vrchol Botevu. Jdeme od tyče k tyči. Někdy není další tyč skoro ani vidět. Míjíme pomník třech lidí, kteří tam před několika lety zmrzli. Po pár stech metrech se před námi z mlhy vynořuje vysílač na vrcholu Botevu. Slyšíme hřmění a následný déšť prečkáváme na zápraží meteorologický stanice. Svačíme a pokračujeme dál pod hřebeni. Pod Botevem se od nás odděluje Sajmi, kterýho bolej kyčle. Nám zbývá poslední část trasy v horách. Na mapě je značená, jako obyčejná pohodová hřebenovka. Místo ní si však dáváme sadu žebříků, řetězů a šplhání po skalách. To vše samozřejmě v mlze, větru a mrholení. Po několika hodinách přicházíme zničení do sedla, kde hodláme spát. Není tam voda, i když měla být a mi chceme čaj. Proto s Rockym a Tondou jdeme asi sto vejškovejch dolů pro vodu a pak zase nahoru. V sedle neskutečně fouká, a tak poprvé za puťák stavíme stany. Teda všichni kromě mě a bráchy, my stan nemáme. V noci mě pořád budí vítr. Je to, jako by mi co dvě minuty někdo začal lomcovat se spacákem.
Nápad – ★★★☆☆
Cestopisný deník z balkánského putování je klasickým a oblíbeným formátem, který sází na autenticitu a sdílené zážitky. Text funguje skvěle jako kronika pro zúčastněné, ale pro nezaujatého čtenáře by bylo dobré přidat nějakou nosnou myšlenku nebo hlubší reflexi, která by cestu sjednotila. Zkuste příště vybrat jeden silný moment, například setkání s mlhou na Botevu, a vystavět vyprávění více kolem něj, aby to nebyl jen chronologický výčet událostí.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo sálá letní balkánské vedro, únava z těžkých batohů i bezstarostná nálada party kamarádů. Velmi dobře se vám podařilo zachytit kontrast mezi úmorným stoupáním a následnou euforií u piva nebo při nečekaném nalezení ztracené bundy. Emoce jsou upřímné a syrové, což čtenáře snadno vtáhne do děje a vyvolá v něm chuť vyrazit někam s batohem na zádech.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi svižné tempo a čte se jedním dechem, k čemuž přispívá váš uvolněný, hovorový styl psaní. Hovorová čeština a slang k tomuto typu osobního cestopisu sedí, ale místy je jich až příliš a text kvůli tomu působí spíše jako doslovný přepis vyprávění z hospody. Dejte si pozor na opakující se strukturu odstavců a zkuste občas zvolnit a barvitěji popsat okolní krajinu, abyste vyvážili dynamiku děje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a upřímný cestopisný črt, ze kterého dýchá radost z cestování a přátelství. Ačkoliv má text zatím spíše formu osobního deníku pro úzký okruh známých, váš přirozený vypravěčský talent a smysl pro situační humor mají velký potenciál. Pokud zapracujete na pestřejší stavbě textu a zkusíte jít v popisech více do hloubky, vaše příběhy budou bavit i širokou veřejnost. Určitě v psaní pokračujte, máte skvěle nakročeno!