Adam zkontroloval hodinky. 16: 30. Pager Andrey znovu zablikal, tentokrát jen krátce.
„V 17: 00,“ zopakovala.
„Musím být v Laboratoři B3.“
„Já mám sezení taky v pět. Ale v sektoru B7.“
Na okamžik se jejich pohledy střetly. Andrea uhla pohledem.
„To je zvláštní,“ řekl Adam pomalu.
„Rozbor subjektu 001… a zároveň moje sezení? Myslel jsem, že mě doprovodíš.“
„To jsem také chtěla,“ odpověděla.
„Ale tohle přišlo nečekaně.“
Adam se zamračil. V hlavě mu vířily pochybnosti.
„Subjekt 001,“ zopakoval tiše.
„To nejsem já, že ne?“
Andrea neodpověděla hned.
„Ne,“ řekla nakonec.
„Subjekty jsou devianti, trestanci, ne obyčejní lidé jako ty, Adame.“
Ale její hlas zněl jinak. Příliš klidně. Příliš připraveně.
Adam přerušil ticho, které šlo krájet.
„Musíme jít.“
Andrea přikývla, její pohled sklouzl k displeji pageru a nehybně pozorovala zprávu.
„V 17: 00 Psychologický rozbor subjektu 001 v Laboratoři B3.“
Potom pozorovala Adama, jak jde směrem ke dveřím, a také vyrazila.
Než dorazili zpět do budovy AstraDyne, déšť ustal, ale vzduch zůstal těžký. Andrea kráčela kousek za Adamem, mlčky, s rukama v kapsách kabátu. Její pohled byl upřený před sebe, ale občas sklouzl k němu.
Adam cítil, že něco zůstalo nevyřčeno.
Vstoupil do budovy a zůstal stát. V hale zíral na recepční pult. Včera tu nebyl. Ráno tu nebyl. Ale teď tu stál — masivní, lesklý, s květinou ve váze a ženou v modré uniformě, která se na něj usmívala jako někdo, kdo ví, že má pravdu.
„Dobrý den, pane Adame.“
Recepční Jana Nováková. Dokonale uhlazený blond účes, uniforma AstraDyne jí seděla. Její úsměv byl přesný, nehybný, oči světle modré, ale bez jiskry. Působila jako součást interiéru — čistá, klidná, bez emocí.
Když promluvila, její hlas připomínal předem nahranou zprávu.
„Vy jste tu ráno nebyla,“ řekl znepokojeně.
„Byla jsem tu. Jako každý den,“ odpověděla s klidem v hlase.
Adam otočil hlavou na Andreu ve chvíli, kdy vstoupila do haly. Vypadala klidně, jako vždy. Ale její oči na okamžik spočinuly na recepční — celé to budilo dojem kontroly, že je tam, kde má být.
„Adame?“ oslovila ho jemně.
„Děje se něco?“
„Recepce,“ řekl tiše.
„Ráno tu nebyla. Teď tu je.“
Andrea se usmála.
„Ale samozřejmě, že tu byla. Paní Nováková je tu každý den. Možná jsi byl jen roztržitý. Víš, jak jsi ráno vypadal…“
„Ne. Já si to pamatuju. Prošel jsem halou. Byla prázdná.“
Andrea udělala krok blíž.
„Adame, já o tebe mám strach. Poslední dny jsi… jiný. Nepozorný. Ztrácíš se v detailech, které nejsou důležité. Možná je to jen únava. Možná tlak. Ale já tě znám. A vím, že tohle nejsi ty.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma zpochybňování vlastní reality a paranoie v korporátním či vědeckém prostředí je sice známé, ale uchopil jsi ho velmi poutavě. Zápletka kolem ‘Subjektu 001’ a postupné odhalování nesrovnalostí v Adamově světě funguje jako skvělý hnací motor příběhu. Nosná myšlenka má obrovský potenciál pro další rozvoj, jen zkus v budoucnu přidat ještě nějaký nečekaný, čistě tvůj originální prvek, který text odliší od slavných sci-fi předloh.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle pracuješ s detaily, jako je chybějící tlak ve výtahu, neslyšný déšť nebo náhle se objevivší recepce, což ve čtenáři buduje plíživý pocit paranoie a nejistoty. Emoce a zmatek hlavního hrdiny jsou hmatatelné a díky nim se ti daří čtenáře naprosto vtáhnout do tísnivé, až dystopické nálady příběhu.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, ale občas naráží na stylistické neobratnosti, které narušují plynulost. Dej si pozor na krkolomná uvození přímé řeči (např. ‘překvapeně vznesla dotaz’) a občasné gramatické chybky, jako je špatná shoda (‘slova, které zaslechl’ místo ‘která’), nebo podivné mezery v čase (’17: 00′). Dialogy by celkově snesly trochu přirozenější, civilnější tón, ale i tak se příběh čte jedním dechem a tvůj styl má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi slibný psychologický sci-fi thriller, který dokáže čtenáře udržet v napětí od první do poslední věty. Tvá schopnost budovat atmosféru skrze drobné, znepokojivé detaily je na amatérského autora obdivuhodná. Pokud v budoucnu zapracuješ na přirozenosti dialogů a uhladíš drobná stylistická zaškobrtnutí, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent!