Eliška: „Pane Bože! Já vím, že jsem občas hřešila, ale za co jsi mi dal takové dítě! Prosím za odpuštění a nech mě v klidu hovořit, abych jí neohnula přes koleno a nedala jí na prdel! Radši na mě sešli nějakou jinou pohromu, než rozhovor se svou dcerou!“
Anna: „To si mohla říct hned a nemusela ses modlit. Původně jsem se ptala, jestli už odešla. Měla jsem na mysli,“ (Eliška jí nenechá domluvit.)
Eliška: „Já vím, milenku.“
Anna: „Ne. Ta pohroma se jmenuje teta Běta. Ještě mi řekni, že nejsem tvoje a máme to pohromadě.“ (Eliška zpívá píseň.)
Vždycky, když mě potká trápení, Dělám, že nevidím. Začnu si obličej třít.
Stejně se na tom nic nezmění. Mohu jen polohlasně klít.
Jak malý medvídek, bloudím sama. Brouzdám se ulicí. Začíná slabounce mžít.
Z nudy jsem patníky spočítala. Ve vzduchu visí otazník.
(Ze zákulisí se ozve Bětin hlas. Obě ženy se na sebe vytřeštěně podívají a s žalostnými kvílivými zvuky utíkají ze scény. Vchází teta Běta.)
Běta: „Nikdy bych neřekla, že jsou servisáci takoví šlechetní. Považte. Karel mi nejen opravil pneumatiku (vyslovuje pneumaťiku), ale naše duše splynuly. Dalo by se říci, že mi opravil nejen duši, ale i duši. To jako jeden pacient. Dochtor mu povídá. Pane Dvořák, měl byste už přestat se sexem, nebo umřete. A víte, co mu Dvořák na to řekl? Pane doktore, to je, jako byste mi zakázal koloběžku. Taky jsem se, kdysi v mládí jednou svezl a dodnes si marně lámu hlavu, čí to byla koloběžka.
Jedna statistika uvádí, že pouze padesát procent žen chce sex. To by mě zajímalo, do kterých skupin patří těch zbývajících padesát procent. Asi děti do osmi let a báby, které nepoznaly orgasmus. Jistě jste čekali, že bych uvedla ještě skupinu ženy nad osmdesát, ale po zkušenostech s ženskýma, které chodí k nám do ordinace, musím konstatovat, že ženy nad osmdesát nemají aktivní sex pouze z těchto důvodů. Za prvé, chlapi jim umřeli. Za druhé, jestliže mají s kým, není už s čím. Za třetí, je-li s kým, i s čím, není proč a za čtvrté, nikdo si nechce kazit vzpomínku na zdolání Mont Everestu tím, že tam poleze podruhé. Stejně by se nedostal na vrchol a tak to radši vzdá, už v základním táboře.
Tato statistika však pojednává i o mužích. Prý devadesát čtyři procent mužů by sex chtěli. Jak to však vidím, paní, osmdesát devět procent jsou ti, kteří by chtěli, ale nemůžou a čtyři procenta jsou jinak orientovaní. Takže pro nás, ženy chtivé, zůstává jedno procento mužů, kteří by chtěli a můžou. No není to pech? (Nalézá na stole lístek.) Ve čtrnáct hodin sraz u kostela, budeme spokojení. Tvůj koloušek. Karlík je andílek. To abych se šla připravit. (Odchází a přichází Anna.)
Anna: „Není tady? Konečně trochu klidu. Myslíte, že jsem byla na zkoušce, co pane? Taky jste tak naivní, jako můj otec? Měla jsem úžasné rande. Romeo je pozornej a snaživej. Ne, jako táta. Pozorný a snaživý. Minule mě opravil, když jsem řekla, že nejsem hej, nebo počkej. Říká se hý, nebo počký. Až potom se zarazil. Taková blbost! Kdyby přišla máma s milencem až do ložnice, tak by si toho možná všiml, ale Romeo? Aničko, nedala by sis zmrzlinu? Aničko, nedala by sis kávičku? Aničko, nedala by sis zákusek? Jestli se dáme dohromady, tak budu zanedlouho vypadat jako bečka. Aničko, nesedej si na tu lavičku. Je špinavá. No, jo, jenže kdyby byl džentlmen, tak by ji utřel, nebo mi dal pod zadeček kapesník. Ale to on ne, je jako poleno. Hned mě povalil do trávy, a že nemá kapesník. Ještě, že není džentlmen.“
Hlasité předčítání
