Sedmý příběh
První setkání s králem Stříbrňákem
Zdálo se mi ve snu, že sedím zase u Děsmana v jeho skrýši a zlobila ho, aby mi povídal o králi Stříbrňákovi,ale on byl unavený a usnul, mě se spát nechtělo, tak jsem šmejdila po jeho skrýši a on se pak probudil a nazlobil se, řekl mi, tak si teda běž bloudit do podzemí a hledat toho namyšlence!Naštval se na mě Děsman a ukázal mi, kudy se tama dostanu a tak jsem tama šla. Bylo to takový temný bludiště,všechny chodby i cesty ven se zdály být stejný! A vždycky jsem se dostala zpátky ke schodišti,ze kterého jsem sešla dolů od Děsmana, bylo to náročný a únavný,projít tolikrát to stejný,pak jsem si všimla,že v křoví něco problikává a šla jsem se tam podívat blíž a byl to takový zvláštní světelný kruh,dotkla jsem se toho a přeneslo mě to na takový temný podzemní jakoby náměstí,byly tam směrovky příšer,který ukazovaly kde co je a taky tam byla kašna a u ní lavičky a pak veliká krásná stříbrná socha krále, šla jsem k soše blíž, byla hodně velká, až do kamenného nebe,kde svítily umělý hvězdy a byl tu i takový zvláštní osvětlovací sloup, byla tam napsaná akce a stala tam shrbená postava,která držela v ruce nějaký cedule a rozdávala je kolemjdoucím,pak tam šel průvod, podivní plecháči v helmách s rohy,jako vikingové, nebo čerti doprovázeli krále, seděl na voze a s každé strany měl krásnou princeznu,průvod zastavil u kašny a pomáhali králi dolů, mluvili k němu dvě věštkyně a říkaly, že nesmí k té soše, ale král na ně mávl a v doprovodu jeho plecháčů šel k té stříbrné soše a dal pod ní svíčku a zapálil ji. Nevím, co to znamená, když to udělal, stála jsem kousek od něho a zeptala se ho, proč tu zapálil svíčku? On se na mě podíval a já jsem najednou zmizela a nedozvěděla se to! Ale ten král se mi moc líbil, byl vážně stříbrný a lesklý a měl i stříbrný plášť, stříbrný boty i korunu, měl smutný pohled a lituju, že jsem s tama zmizela! Ale moc mě těšilo vidět takto zblízka toho krále, až to řeknu Děsmanovi, tak mi to asi neuvěří!
Osmý příběh
Proč už se mnou nekamarádí?
Moji přátelé s toho domu už se mnou nekamarádí a já nevím proč? Brečela jsem u nich v domě na chodbě, protože mi řekli, abych k nim už nechodila a šla domů! Seděla jsem na schodech a loupala tam zeď a jedla ji, pak vyšel ze svého pokoje pán domu, který se jmenuje Nick a ptal se,co tu sedím a brečím, neposlali mě náhodou domů? Tvářil se na mě přísně a ukázal směrem dolů, řekl ať upaluju domů a už k nim nechodím! Tak jsem se zeptala a proč? On se rozčílil a řekl,protože to říká! Zavolal jednoho s kluků,aby mě šli doprovodit ke dveřím, asi neumím poslouchat, nebo co? Zlobil se a vyzvedl mě za paži, abych vstala a šla! Šel mě sám odvést ke vchodovým dveřím, otevřel je a řekl tak sbohem! Nikdo se se mnou ani nerozloučil a mě to bylo moc líto! Byla jsem ubulená a nešla ani domů, stála jsem pořád u dveří a přemýšlela, co bych měla udělat? Proč nemám žádný přátelé ani kamarády v tomto světě? Bylo mi tak moc smutno a šla se toulat ulicemi města. Stála jsem pak dlouho na mostě a dívala se na řeku, kdybych skočila do vody, určitě by mě nikdo nezachránil, tak tam raději neskočím, nebo mám? Někdo neviditelný za mnou promluvil:,,Když skočíš,tak se ti pak nesplní přání a nepoznáš přítele!‘‘Otočila jsem se a zeptala, kdo to řekl? Ale hlas byl zase za mnou, šeptavým hlasem se zeptal, jaký by měl být můj přítel a jestli by mi nevadilo přátelit se třeba i s obrem? Řekla jsem,že by mi to vůbec nevadilo! A ten někdo mi řekl,abych to řekla nahlas! A co mám říct? Zašeptal, moje přání, že si přeju přátelit se s obrem! Tak jsem to řekla:,,Přeju si přátelit se s obrem!‘‘A pak mi zašeptal, abych šla hledat cestu, která mě zavede tam, kde žije ten,se kterým se chci přátelit! Tak jsem řekla,že nevím kudy mám jít, netrefím tam, poradí mi? Najednou jsem se objevila někde jinde,snad zase v podzemí? Stála jsem uprostřed pálivé červené cesty, jako ze skla a svítila červeně, nešlo tam dlouho postávat, začali mi hořet boty,úplně se z nich kouřilo,musela sem je zout a pospíchat po pálivé cestě dál, po obou stranách byla kamenová vysoká stěna a jinam,než utíkat pořád dopředu ani nešlo!Bylo mě strašný horko,nohy mě pálily a přede mnou se objevily barevný schody,červený byly ještě rozpálený,ale postupně měnily barvu až nakonec byly schody studený a měly tmavěmodrou barvu. Nad schodištěm byla černá kamenová zem a černá brána, která když jsem jí prošla tak zmizela! Najednou nebylo cesty zpět, celý se to za mnou rozbořilo a rozpadlo! Musela jsem pospíchat dál po praskající kamenové cestě. Moc jsem se bála,kam mě to asi zavede? Ale najednou už jsem poznávala tohle místo, došla jsem do Temnoviště s jiné strany? Ale ta cesta se zbořila,rozpadala se, mezi kameny prosvítala láva a pode mnou se měnila v takovou černou tuhou hmotu, co vypadala, jako tér! Utíkala jsem Temnovištěm a taky před příšerami o kterých Děsman říkal,že to jsou odchytávači a když mě chytí, dostanu se do zajetí a budu ztracená! Tak jsem se dostala k bráně kterou právě procházeli lovci. Prošla jsem s nimi na nádvoří hradu a šla s nimi i do hradu, tam stáli hlídači a lovci jim předávali svoje úlovky a oni jim za to dávali poháry s divným červeným pálivým pitím a lovci šli s poháry do veliké hodovní síně ke stolu, tam bylo rušno, čekalo se na pána a všichni, co tam byli,mluvili o nějaké pohromě, která rozbořila cesty a je hodně mrtvých a nezvěstných, kteří se propadli do lávy!Pán bude asi běsnit, když se dozví kolik škody to nadělalo! Pak se tam objevil ten krásný s ohně, řekl všem, co tam byli a čekali s poháry u stolu na pána,že pán nepřijde, aby si připili i pojedli bez něho, vzkazuje všem, aby ho nikdo nerušil, má moc špatnou náladu! Tak tam bylo ještě víc rušno, krásný s ohně zase zmizel a já se rozhodla se jít podívat kam? Hledala jsem ho všude po hradě, poslouchala u všech zavřených dveří, který šly otevřít ty jsem otevřela, ale nikde nebyl, tak mě napadlo jít do té věže, ale před bránou do věže stál hlídač a namířil na mě kopí, řekl že dál nesmím! V tom se brána otevřela a v ní stál obr, temný a strašidelný! Podíval se na mě a já na něho, řekl mi:,,Tak jsi ke mně přeci jen trefila!‘‘Ale najednou jsem zase zmizela a probudila se doma,ten sen mi nešel z hlavy celý den a moc jsem si přála vidět zase toho obra!
Hlasité předčítání