Na základě střetnutí citovaného a těch, kdo se do citátu vetřeli, se vytváří složitá síť vztahů (představitelé obou kultur se výrazně odlišují, projevuje se tu naprosté nepochopení, ale vznikají také překvapivé analogie).
.
.
https://www.google.com/search?q=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase&sca_esv=709b511fa7f06afb&sxsrf=ADLYWIJNEwkhKOhx4G5khrUcqmdTOj3WXQ%3A1731490807028&source=hp&ei=9nM0Z5iEPIyBi-gPs6K58AI&iflsig=AL9hbdgAAAAAZzSCB9V8APlvV1cxb_-NE5lQRlMCPdAM&ved=0ahUKEwiY1-3zgdmJAxWMwAIHHTNRDi4Q4dUDCBY&uact=5&oq=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase&gs_lp=Egdnd3Mtd2l6Ih9aYmlnbmlldyBSeWJjenluc2tpJ3Mgc3RhaXJjYXNlMgcQIRigARgKMgcQIRigARgKSJYPUABYAHAAeACQAQCYAY4BoAGOAaoBAzAuMbgBA8gBAPgBAvgBAZgCAaAClwGYAwCSBwMwLjGgB9AD&sclient=gws-wiz#fpstate=ive&vld=cid:d5c760ef,vid:jhQftemBkF8,st:0
.
.
Co se týče žánru zrovna připomenutého filmu, když natočeného v roce 1987, jsem ochoten hájit stanovisko, že se (třebaže jako kategorie tak v mnoha ohledech navenek vyhlíží) nejedná o reprezentanta žánru quirk, nýbrž o záležitost, kterou by bylo záhodno žánrově přesněji označovat například jako perzifláž.
Neboť základním účelem zmiňovaného díla je tu až nevybíravě zlostné zesměšňování či posměšné napodobování, více nežli záměrné sarkastické zneucťování – prostřednictvím nahrazení patetičnosti původního heroického obsahu scény natočené Sergejem Ejzenštejnem jen pouhým kritičně zábavovým turistickým kýčem.
Třebaže ve všech těchto 3 příkladech se sdělované děje na schodech (epizoda kanadského televizního seriálu, Rybczyńského perzifláže i Ejzenštejnova původního originálu arcidíla), je k účelu vyhrocení dramatičnosti prostřednictvím nikým neřízené jízdy dětského kočárku dolů schodištěm použit nadto trik zpomalení. Kterýžto formální postup vynalezený nechtěně zcela náhodou jedním z lumièrovských kameramanů v roce 1896, a toronským policejním detektivem Murdochem (smyšleně detektivní figurou) chtěně záměrně již v létě roku 1895, bývá i stylistickým prostředkem velmi oblíbeným režisérem Wesem Andersonem.
Přičemž o predestinaci stavu býti natočeno se záměrem pozdějšího zařazení do repertoáru království žánru quirk se v případě vyjmenovaných položek Rybczynského a Ejzenštejna nejedná.
.
.
Poněvadž cokoli lehkovážně quirkem nazývané, ač bez takovéto předchozí soustředěně koncentrované záměrnosti vzniklé, nelze žánrově quirk nazývati, kobyla, býk, babyka.
.
.
Nejsem si však jist, zdali, ale nezřetelně se mi vybavuje tatáž scéna zpracovaná ve kterémsi filmu Woody Allena.
Avšak stačí zmínit tohle jméno, a kvalifikovanému čtoucímu (ostatně jiní nebo jiné, obojí představitelé mimořádného živočišného druhu, sem k tomuto konkrétnímu zde čtenářskému krmelci nedocházejí) je proto ihned jasné, že téhož nebylo obdobně použito ze žánrového důvodu quirku – oproti po čemsi takovém již hodnou chvíli pomrkávající záměrnosti v případě opakovaně zmíněné schodišťové epizody televizního seriálu o detektivu Murdochovi.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neuvěřitelně originálním a intelektuálně podnětným tématem, kdy propojuje fenomén quirk s klasickou kinematografií a popkulturou. Myšlenka hledat paralely mezi Ejzenštejnovým Křižníkem Potěmkinem a seriálem Případy detektiva Murdocha je nesmírně osvěžující a svědčí o obrovském rozhledu. Text má silný analytický přesah a nutí čtenáře přehodnocovat zažité vnímání filmových žánrů.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá silná aura zaníceného filmového teoretika, který čtenáře zve do svého bohatého vnitřního světa plného asociací. Osobní vsuvka o psaní po prodělané mrtvici dodává pojednání nečekaně intimní a lidský rozměr, který vyvažuje jinak silně akademický tón. Občasné vkládání surových internetových odkazů a přepisů z chatu však tuto specifickou intelektuální náladu trochu zbytečně narušuje.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a autorův styl je nezaměnitelný, avšak text naráží na úskalí přílišné složitosti a občasné kostrbatosti. Mnohé věty jsou natolik košaté a dlouhé, že se v nich čtenář snadno ztratí a musí je číst opakovaně, aby neztratil nit a pochopil pointu. Doporučuji zkusit složité myšlenky občas rozdělit do kratších úseků a surové URL odkazy raději elegantně zakomponovat přímo do textu, což výrazně zlepší celkovou čtivost a plynulost.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a myšlenkově hutné pojednání, které potěší každého náročnějšího milovníka filmu a popkulturních odkazů. Autor prokazuje nejen hluboké znalosti, ale i schopnost propojovat zdánlivě nespojitelné do fascinujících úvah. Pokud se v budoucnu podaří text stylisticky trochu provzdušnit a zpřehlednit, stane se z něj naprosto brilantní esej.