.
.
No ano, ovšem, existence mezinárodního filmového festivalu, který se u nás, tady v Torontu, pořádá od roku 1976, ovšemže, zjevila by se ihned naráz detektivu Williamu Murdochovi v jeho časech zrovna se dějícího roku 1906 i takováto alternativně historická vzpomínka související s introspekcí budoucnosti.
V jeho vlastním, Murdochově, futuru posléze sice jako naše současná realita v zemi oligarchického karlovarského filmového festivalu ovšem nikdy neexistující.
Přesto by ta Murdochova byla použita, byla-li by ve kterémsi kontextu natáčení potřebná či čímsi jako téma výhodná tamním dnešním torontským televizním filmařům.
A tak se snad mohu zeptat, zdali i vás v průběhu předešlého popisu takovýchto konstelací variant budoucností ovanul závarem quirkovosti kterýsi související významový modus gramaticky jinak chybného slova záměrně bizarně psaného jako bizardní?
.
.
Bizardní…
Třeba hned v případě, kdyby kvůli rozvoji děje kteréhosi dílu televizního seriálu bylo scenáristicky příhodné, aby z příslušného koutečku minulé paměti tehdejšího torontského policejního detektiva vytanula takováto, futurologicky obdobná, kterási jasnovidná hypotéza jako naprosto věcně související nápověď možné, dokonce realizovatelné, příští části syžetu.
Ačkoli tenkrát ani on, na začátku minulého století v toku světa nikdy biologicky neexistující detektiv, by nesvedl v jeho době hned napoprvé předložit takové či obdobné důkazní spojitosti v důsledcích jakže zásadní pro budoucnost určité osoby – kterou jsem v tomto okamžiku psaní epizody o něm více nežli 100 let později vlastně já.
.
.
Tuto knihu jsem začal skládat loni, tedy 20. července 2024.
Tedy už po okolnostech mozkové mrtvice.
.
.
Soupeřící Nikola Tesla a Thomas Alva Edison, vynálezce telefonu Alexander Graham Bell, Winston Churchill, Charles Chaplin, Sigmund Freud, Carl Gustav Jung, Howard Phillips Lovecraft, Arthur Conan Doyle i Sherlock Holmes, 26. prezident USA Theodore Roosevelt, Mark Twain, samému sobě si podruhé nepodobný Nikola Tesla, Joseph Rudyard Kipling, Edgar Rice Burroughs, autor Tarzana, například – ano, i takové živoucí archaismy namísto jindy televizně běžných anachronismů se v dílčích dílech zmíněného seriálu jako jednající osoby průběžně objevily na torontské policejní stanici číslo 4, a to včetně mnohých dalších existencí, které se rovněž nikdy nepřeplavily přes Atlantik, nebo v městě Torontu jinak nežli scenáristy smyšleně nikdy nebyly, aniž by toto hlavní město provincie Ontario vůbec kdy navštívily.
.
Dokonce ani dcera Věra, narozena v roce 1910, jedna ze 7 jeho dětí, jako náhrada Konstantina Eduardoviče Ciolkovského, klasika vší kosmonautiky, s nímž souvisí konstruktérská představa oné měsíční rakety Saturn 5, jehož přímá účast v seriálu by ovšem byla rodu těch nejnehoráznějších nehorázností, neboť on carskou vesnici Kaluga sebeméně neopustil. A to ani třeba na příkaz Čeky v úloze Leninova přímého vyslance Kominterny v doprovodu komisaře NKVD Šejnina – nikdy nikdy do žádného města v sousedství, natož do města Toronta nacházejícího se i v tamtěch časech daleko za dálkami hlubin Beringova moře.
.
Přičemž připouštím, že bych se i já sám včetně těchto mých zápisků mohl televizním divákům pro osvěžení objevit jako Murdochův komplic na samém začátku 20. století ve kterémsi příštím dílu kanadského televizního seriálu pomocí jakési tehdy dobové koncepce stroje času.
Nebo toho všeho vyjmenovaného schopné jakési například pudně čaropudné časové tinktury amary.
Ostatně, stejně literárním osobám Sherloka Holmese i Hercule Poirota se cosi takového v souvislosti se žánrem quirk již kdysi povedlo.
.
.
[ bylo pokračováno – jakož ještě pokračováno i bude ]
.
Hlasité předčítání