Poněvadž z autorských vlastností Woody Allena ihned vyplývá, že v případě hodnocení jeho verze by se žánrově jednalo o parodii, parafrázi nebo dokonce je přípustné, aniž prostřednictvím praxe Federálně vyšetřovacího úřadu (FBI) trestné, klasifikovat, že i o pastiš.
.
.
Vy: Znáte název filmu Woody Allena, v němž je použit citát z filmu Křižník Poťěmkin – scéna masakru na schodech v Oděse?
ChatGPT: Ano, film Woody Allena, ve kterém je použit citát a odkaz na scénu masakru na schodech v Oděse z filmu „Křižník Potěmkin“, je „Zelenač“ (v anglickém originále „Bananas“). Tento film byl uveden v roce 1971 a obsahuje několik odkazů na filmovou historii.
.
.
https://www.youtube.com/watch?v=yH1tO2D3LCI
.
https://www.youtube.com/watch?v=X-HSntXuGYI
.
.
Zatímco třeba detektivka, oproti quirku, jak jistě každý zdejší ví a téměř většina akademiků již uzná, je plnokrevný oficiálně schvalovaný žánr – třebaže lze vysledovat, že ještě na začátku minulého, tedy 20., století taková shoda zas až tak samozřejmá nebyla.
A tak ve zdejším přizrzle buranském odevždycky vůči jakýmkoli novotám nepřátelském intelektuálním milieu byl ještě v 50. letech 20. století akademickými potomky profesora Zdeňka Nejedlého i tento žánr genologicky haněn a odmítán, ba dokonce z říše literatury vymítán, jako jakýsi bastard či zpotvořenina nestojící obzvláště tuzemským univerzitním profesorům estetiky ani za zcela odtažitý zájem.
.
Přesto nikoho zdejšího neudiví, když v dnešních časech tuzemská populace zcela naprosto samozřejmě sleduje v televizi jako cosi žánrově plnohodnotného detektivní seriál, jehož příběhy jsou zařazeny zrovna do reálií onoho prostředí začátku čerstvého 20. století, kdy detektivka sama vlastně ještě ani neexistovala coby akademiky kodifikovaný žánr.
A co takhle quirk s příměsí praktik detektivky?, dovoluji se poněkud přidrzle zeptat v prostředí nasyceném takovouto ryze česky odedávna vlasteneckou nevolí vůči autorským novotám, v němž detektivce jako žánru byla důstojná existence přiznána teprve na začátku 60. let, to jest vůči dnešku před 60 roky, tedy naštěstí však ještě za mého života.
.
Namísto odpovědi se tedy míním zabývat televizním detektivním seriálem, v průběhu děje kteréhosi jehož dílu bych se mohl naprosto přirozeně dozvědět, že za jeho mládí můj děda (narozen v roce 1884) zažil v časech komisaře Murdocha situaci, kdy jednoho rána například takoví vzhledoví blíženci jakými byli Elvis Presley a Karel Gott, vyhlížející v kosmických skafandrech sice otyle nadití, se spolu s kamarády tehdy ještě neznámé značky Rolling Stones vypravili namísto do nahrávacího studia v Bubenči nahrávat na Měsíci v Kráteru nebeského klidu jakýsi jejich třicetihlasý společný hit.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neuvěřitelně originálním a intelektuálně podnětným tématem, kdy propojuje fenomén quirk s klasickou kinematografií a popkulturou. Myšlenka hledat paralely mezi Ejzenštejnovým Křižníkem Potěmkinem a seriálem Případy detektiva Murdocha je nesmírně osvěžující a svědčí o obrovském rozhledu. Text má silný analytický přesah a nutí čtenáře přehodnocovat zažité vnímání filmových žánrů.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá silná aura zaníceného filmového teoretika, který čtenáře zve do svého bohatého vnitřního světa plného asociací. Osobní vsuvka o psaní po prodělané mrtvici dodává pojednání nečekaně intimní a lidský rozměr, který vyvažuje jinak silně akademický tón. Občasné vkládání surových internetových odkazů a přepisů z chatu však tuto specifickou intelektuální náladu trochu zbytečně narušuje.
Provedení – ★★★☆☆
Slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a autorův styl je nezaměnitelný, avšak text naráží na úskalí přílišné složitosti a občasné kostrbatosti. Mnohé věty jsou natolik košaté a dlouhé, že se v nich čtenář snadno ztratí a musí je číst opakovaně, aby neztratil nit a pochopil pointu. Doporučuji zkusit složité myšlenky občas rozdělit do kratších úseků a surové URL odkazy raději elegantně zakomponovat přímo do textu, což výrazně zlepší celkovou čtivost a plynulost.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a myšlenkově hutné pojednání, které potěší každého náročnějšího milovníka filmu a popkulturních odkazů. Autor prokazuje nejen hluboké znalosti, ale i schopnost propojovat zdánlivě nespojitelné do fascinujících úvah. Pokud se v budoucnu podaří text stylisticky trochu provzdušnit a zpřehlednit, stane se z něj naprosto brilantní esej.