Tak jsem mu vysvětlila, co všechno se přihodilo! Bojka na to pokyvoval a pak potichu řekl:
„Neměla bys z toho, co se stalo, být ani trochu smutná, protože to tvůj útěk rozhodně nezpůsobil. Vsadím se, že v tom všem má prsty královna Pijavic!“
Tak jsem na to vytřeštila oči a zeptala se: „Jak to?“
Bojka mi odpověděl: „Ty toho nevíš mnohem víc. Nechci s tebou mluvit tady v tom řekovišti, nemusíš se bát, že by nás někdo sledoval, ani že mě obr nebo Pijavice znovu chytí! Objevil jsem něco tak úžasného, však uvidíš!“
Bojka mě vzal pevně za ruku a potopil se se mnou a plaval pod vodou. Vplaval zase do dalšího víru, který nás zatočil a vyplaval se mnou v modrozelené průzračné vodě. Byla tu zvláštní jeskyně osvětlená zářícími křišťálovými útesy, ale odlamovaly se a padaly do vody. Bylo to nebezpečné, protože to byly ostré úlomky, a tudy pak vedl skleněný tunel. Bojka řekl:
„Tomuto místu se říká Za vodou, dřív tu žili první prastaří, měli tu skleněný palác, ale zbyly z něj jen trosky. Tady ztroskotaly i mnohé lodě. Vidíš, tenhle ztroskotaný koráb je nyní mým novým domovem, líbí?“
Kývla jsem: „Máš to tu moc krásné, mám velkou radost, že jsi mě sem vzal, ale nechci tě tu ohrozit, však víš, obr má ve věži to kouzelné kukátko, uvidí, kde jsem a pak chytí znovu i tebe!“
Bojka řekl: „To si nemyslím! S kukátkem sem obr neuvidí, září tu ty útesy a to znamená, že přes tu zář nemůže nic zahlédnout, stejně jako do svatyně u Silvera! Ta zář je oslepující. Měl bych ti říct ještě něco moc důležitého, nechtěj zachraňovat krále Silvera, je to moc nebezpečné!“
Zeptala jsem se: „Tak proč mi nepomůžeš?“
Bojka na to smutně zakroutil hlavou:
„Musel jsem přísahat vodnímu králi, aby mě nevydal Pijavici ani obrovi, že se tam už neukážu, mám tam zákaz. Znám moc dobře klan Zoltygů, vím, co jsou zač a věř, jsou zákeřní a krutí, skoro jako sám obr! Pochop, i záchrana tebe byla pro mě velký risk, ale využil jsem toho, že jsem zahlédl obra se Zoltygem, jak zašli pod vodopád k Pijavici. Obr má s sebou tu vílu, a tak snad to hned nezjistí, že nejsi ve věži, a můžeš tu být se mnou. Jestli chceš, ukážu ti velkou truhlu s pokladem, to budeš koukat!“
Ale už jsem se na poklad nestihla podívat. Bylo ráno a mě se tak nechtělo opouštět tenhle sen! Bylo to opravdu nečekané dobrodružství!
Hlasité předčítání