„Tak mi doneste třeba neperlivou vodu.“
„Hm, pán se teda rozšoupl. S takovou objednávkou to tady můžeme na zbytek dne zavřít,“ pronese svým stoickým hlasem.
„Donesete mi tu vodu, nebo ne?“
„Náš zákazník, náš pán.“
Pomalu se sune zpátky k baru.
Do restaurace vejde muž v károvaném obleku, s vestou, koženým kufříkem, mužným knírem a motýlkem. Upraví si brýle a vydá se k muži s jablkem místo hlavy.
„Dobrý den, tak jsem tady ohledně té vaší záležitosti. Podá mu ruku a rychle se posadí.“
„Promiňte, ale my se známe?“
„Psal jsem vám e-mail. Vy jste mi sice neodpověděl, ale jsem tady. Nevadí, nejdůležitější totiž je, že jsme se konečně sešli, a můžeme tedy onu nepříjemnou záležitost vyřešit.“ Postaví si kufřík na stůl, otevře ho a začne z něj vytahovat stohy listin.
„Promiňte, ale já tady na někoho čekám.“
„V pořádku, to nevadí, kdyby přišel, tak se posadí vedle a počká.“ Nestrachuje se muž.
„A vy jste?“ zaskočeně vyzvídá pan Jablko.
„Jsem právník a jsem zde ohledně vaší záležitosti ve jménu firmy – Všichni víme jaké.“ Mrkne na něj.
„Jaké záležitosti a jaké firmy?“
„Všichni víme jaké a vaší záležitosti.“
„Nejspíš vám nerozumím.“
„Mluvím o vaší hlavě.“
„A co je s ní? Aha, vy myslíte to, že je z ní jablko?“
„Pozor, to je nebezpečné slovo.“
„Jablko? A v čem?“
„Záleží na tom, v jakém smyslu to slovo vyslovujete. Jestli máte na mysli ovoce s peckami, vše je v naprostém pořádku. Pokud ho ovšem vyslovujete jako identifikaci k patentovanému názvu firmy, a to bez písemného a výslovného souhlasu dané firmy, tím byste mohl porušovat autorský zákon. No, a s ohledem na vaši hlavu bychom se taky mohli dokonce nově dostat do úplně jiné roviny, a to možného rasismu. Ale předpokládám, že vy tak sám sobě říkat můžete, haha. Ale já se raději pozdržím.“
„Co to plácáte za nesmysly?“
„Nejsem tady od toho, abych určoval, co je a co není nesmysl, já jsem tady od toho, aby se ten nesmysl dodržoval. Teda zákon! Aby se dodržoval zákon.“
Ke stolu se znovu přibelhá starý číšník s tácem, na něm stará váza s květinou. Květinu vytáhne a vyhodí na zem, vázu s odstátou vodou položí před pana Jablko.
„Jedna neperlivá voda, tady pro milostpána.“
Nahne se až k němu a bedlivě si ho prohlíží z nepříjemně intimní vzdálenosti.
„Co?“ Pan Jablko se zmateně odtáhne.
„Ale, jenom jsem přemýšlel, jak to funguje.“
„Co jak funguje?“
„Že mluvíte.“ Luskne mu prsty před obličejem a pan Jablko sebou nervózně zavrtí. „A vidíte.“ Číšník zakroutí hlavou. „Máte tam někde nějaké dírky?“
„Co kdybyste si všímal svého, co?“ Odežene ho pan Jablko.
„No nic.“ Zase se narovná, prohlédne si kufřík i papíry na stole, prohlédne si usměvavého a kníratého právníka.
„Copak to bude tady pro pana… Isaaca Newtona?“
„Tak se nejmenuji. A jedno espreso, děkuji.“ Nenechá se vyvést z míry a upraví si vlasy.
„Už se to nese.“
Pomalu se belhá pryč.
„Obsluha je tady opravdu mizerná,“ postěžuje si pan Jablko.
„Sympatický mladík.“ Oponuje právník a zapálí si tenkou hnědou cigaretu.
„Já jsem si myslel, že se v restauracích nesmí kouřit.“
„A co mi udělá? Vynese mě ven? Toho bych chtěl vidět. Hahaha.“
„Mně to může být jedno,“ usoudí pan Jablko.
Hlasité předčítání